Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH PRVNÍ

Martellino předstírá, že je ochrnutý, a u hrobu svatého Jindřicha dělá, že se uzdravil. Jeho podvod je však prozrazen, Martellino je ztlučen a jat; octne se v nebezpečí, že bude pověšen za hrdlo, ale nakonec přec jen vyvázne.

 

Častokráte se už, předrahé paní, stalo, že se dočkal posměchu a někdy i škody takový člověk, jenž si chtěl tropit šašky z druhých a zvláště z věcí, které máme mít v úctě. Abych tedy vyhověla královnině příkazu a dala počátek vyprávění příběhů na určený námět, hodlám vám vyprávět, co se přihodilo jednomu našemu spoluobčanovi; začalo to nešťastně, ale nakonec to dopadlo tak dobře, že se toho ani nenadal.

Není tomu ještě tak dávno, co žil v Trevisu jeden Němec jménem Jindřich; byl to chuďas a za odměnu nosíval břemena každému, kdo si ho najal. Přesto však ho všichni považovali za člověka, jenž žije přesvatým a dobrým životem, a tak se také stalo - ať už je to pravda nebo ne, ale Trevisané to tvrdí -, že se v hodině jeho smrti rozezněly všechny zvony největšího chrámu v Trevisu, aniž je někdo rozhoupal.

Všichni to považovali za zázrak a každý říkal, že tento Jindřich je světec. Veškerý lid z města se hned seběhl k domu, kde ležel nebožtík, odnesl jeho mrtvolu jakožto tělo světce do hlavního chrámu a začal sem vodit chromé, ochrnuté, slepé a další lidi, kteří byli postiženi nějakou chorobou nebo vadou, jako by se všichni měli uzdravit, dotknou-li se těla.

Za tohoto zmatku a sběhu lidu se přihodilo, že do Trevisu dorazili naši tři občané, z nichž jeden se jmenoval Stecchi, druhý Martellino a třetí Marchese, kteřížto lidé navštěvovali dvory pánů a pitvořením a napodobováním kteréhokoliv člověka obveselovali diváky. V tomto městě ještě nikdy nebyli, proto velmi užasli, vidouce, kamž viděli, jak každý někam pospíchá. Sotvaže se ovšem dověděli příčinu, proč se tohle všechno děje, dostali chuť jít se tam podívat rovněž. Uložili se tedy své věci v hospod, ale tu pravil Marchese:

"Chceme se jít podívat na toho svatého, jenže já pořád nevím, jak se tam dostaneme, protože jsem slyšel, že náměstí je plné Němců a jiného ozbrojeného lidu, jejž tam postavil zdejší vladař, aby nedošlo k nějakým bouřím. A krom toho je prý chrám, jak se povídá, nacpán lidmi tak, že se tam nevejde už ani noha."

Tu pravil Martellino, jenž tuto věc toužil spatřit:

"Na tom nezáleží, já už si najdu nějaký způsob, jak se dostat až k svatému tělu."

"A jaký?" zeptal se Marchese.

Martellino mu odpověděl:

"Hned ti to povím. Budu dělat, že jsem ochrnutý. Z jedné strany mě budeš podpírat ty a z druhé strany Stecchi - jako že sám nemohu chodit a jako že mě přivádíte proto, aby mě onen svatý uzdravil. Až nás lidé uzří, nebude nikoho, kdo by nám neudělal místo a nepustil nás dál."

Nápad se zalíbil jak Marchesovi, tak Stecchimu, i vyšli bez okolků všichni tři z hospody, a když přišli na jedno opuštěné místo, Martellino si tak překroutil ruce, prsty, paže a nohy a navíc ještě ústa, oči a celý obličej, že na něho byla hrozná podívaná, (...)

(......)