Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH DRUHÝ

Oloupený Rinaldo d'Asti se dostane k zámku Guiglielmo, kde nocuje u jedné vdovy, a když je tnu nahrazena škoda, vrátí se živ a zdráv domů.

 

Paní se nesmírně smály Martellinovým příhodám, jež vyprávěla Neifile, a protože z mladíků se nejvíce smál Filostrato, královna mu přikázala - neboť seděla vedle Neifile -, aby ve vyprávění příběhů pokračoval. Filostrato bez meškání začal:

Mám chuť, krásné paní, vyprávět vám příběh, v němž jsou smíšeny věci náboženské s nehodami a částečně i s láskou; vyslechnout jej bude možná jen k užitku, zvláště pro ty, kteří putují nejistými končinami lásky, v nichž každý, kdo se nemodlí otčenáš k svatému Juliánu, špatně noclehuje, i když má dobré lůžko.

Za časů markýze Azza Ferrarského přijel do Bologne za svými záležitostmi jeden kupec jménem Rinaldo d'Asti. Když si všechno zařídil a vracel se koňmo domů, přihodilo se mu cestou z Ferrary do Verony, že se setkal s nějakými lidmi, kteří vypadali jako kupci, ale byli to lupiči a lidé zpustlého života i stavu.

Rinaldo se s nimi dal do řeči, neopatrně se k nim přidružil a oni vidouce, že je to kupec, usoudili, že má asi u sebe peníze; uradili se tedy mezi sebou, že jej oloupí, jakmile se naskytne příhodná chvíle, a aby nepojal žádné podezření, rozprávěli s ním jako lidé prostí a dobrých mravů pouze o počestných věcech a poctivosti a chovali se k němu úslužně a vlídně, jak jen mohli a dovedli, takže Rinaldo považoval za velké štěstí, že se s nimi setkal, neboť byl sám s jedním sluhou na koni. Jak tak jeli a povídali si tu o tom a tu o onom, jak to při takovýchto rozhovorech bývá, stočila se řeč na modlitby, které lidé vysílají k Bohu, a tu jeden z lupičů, kteří byli celkem tři, pravil k Rinaldovi:

"A jakou modlitbu se modlíváte na cestách vy, urozený pane?"

"Abych pravdu řekl, jsem v těchto věcech člověk hrubý a neotesaný a znám jen málo modliteb, ježto žiji starosvětsky a držím se toho, že dvakrát dvě jsou čtyři. Nicméně však mám na cestách zvyk pomodlit se pokaždé ráno, když odcházím z hospody, otčenáš, jeden zdrávas za duši otce a matky svatého Juliána, načež prosím Boha a jeho, aby mi příští noci dopřáli dobré hospody. Na svých cestách jsem se už častokrát dostal do velikých nebezpečí, ale vždy jsem ze všeho vyvázl a v noci jsem se dostal na dobré místo a dobře jsem přenocoval. Pevně proto věřím, že mi tuto milost vymohl od Pánaboha svatý Julián, k jehož cti se modlívám, a nevěřil bych, že budu mít dobrou cestu či že do tmy dobře dorazím, kdybych se toho dne ráno k němu nepomodlil."

Lupič, jenž se předtím tázal, pravil:

"A dnes ráno jste se k němu rovněž modlil?"

"Zajisté, že ano," odpověděl mu Rinaldo.

Tu si lupič, jenž věděl, co se má přihodit, řekl sám pro sebe: "Budeš mít modlení zapotřebí, neboť neselže-li nám to, budeš podle mého mínění přece jen špatně nocovat." A proto pravil: "Já jsem už také hodně cestoval, ale nikdy jsem se takovou modlitbu nemodlil, ačkoliv jsem ji slyšel od mnoha lidí chválit; přesto však se mi (...)

(......)