Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH DRUHÝ

Mnich Alberto namluví jedné paní, že je do ní zamilován anděl Gabriel, a vydávaje se za něho, leží s ní; ze strachu před jejími příbuznými vsak vyskočí z jejího domu, uchýlí se do domu jednoho chuďasa a ten ho - jakožto divocha - odvede příštího dne na náměstí, kde je poznán, svými mnichy jat a uvězněn.

 

Příběh, který vypravovala Fiammetta, vehnal několikrát do očí jejich družek slzy; když však byl u konce, král zachmuřen pravil:

"Kdybych měl zaplatit životem za polovinu těch radostí, jakým se těšila Ghismonda s Guiscardem, zdála by se mi to malá cena - a vy se tomu nikterak nedivte, neboť já v každé hodině svého živobytí prožívám tisícerou smrt a nedostane se mi za to té nejmenší radosti. Ale nechme zatím mé trápení být, neboť chci, aby ve vyprávění krutých příhod, jež se zčásti podobají mým strázním, pokračovala Pampinea; bude-li totiž pokračovat tak, jak začala Fiammetta, není pochyby, že začnu pociťovat, jak na můj žár kane přece jen nějaká rosa."

Pampinea uslyšela jeho pokyn, protože však jí přátelství umožňovalo nahlédnout spíš do duše družek než králova slova do duše královy, hodlala spíše poněkud obveselit je než vyhovět jemu - a poslušná jen jeho vybídnutí, připravila se k vyprávění příběhu, jenž by byl sice směšný, ale přesto nevybočoval z daného námětu. A začala:

Říkává se mezi lidem: Je-li špatný držán za dobrého, může být zlý, a přec nevěří se vině jeho. A toto přísloví mi skýtá nejenom námět k vyprávění o tom, co mi bylo uloženo, ale navíc mi ještě dává možnost dokázat, jaké a jak veliké je pokrytectví mnichů, kteří mají široká a dlouhá roucha a tváře uměle bledé. Hlavy mají pokorné a mírné, jestliže od někoho něco chtějí, ale na výsost povýšené a hrozebné, jestliže kárají druhé za neřesti, jež mají sami, či když ukazují, že mniši mohou dojít spásy jen braním a ostatní zase jen dáváním. Mimo to si tito muži počínají ne tak jako my lidé, kteří máme usilovat o dosažení ráje, ale tak, jako by byli jeho vlastníky a pány, neboť tomu, kdo zemře, určují v něm více či méně znamenité místo podle množství peněz, jež jim odkázal - čímž se snaží oklamat nejprve samy sebe, jestliže tomu věří, a potom ty, kteří přikládají jejich slovům víru.

Kdyby mi bylo dovoleno odhalit je, jak by se patřilo, brzy bych ukázala mnoha prostoduchým lidem, co se skrývá pod jejich šíroširými kutnami. Kéž by však této chvíle ráčil sám Bůh dopustit, aby všechny mnichy potkalo za jejich lži totéž co mnicha minoritu, jenž už nebyl mlád, ale byl v Benátkách považován za jednoho z největších teologů. Budu vám o něm s velkým potěšením vypravovat, abych rozptýlila - snad i smíchem a veselím - vaše duše, plné lítosti nad smrtí Ghismondy.

V Imole tedy byl - ctné paní - jeden člověk a ten žil zločinným a zkaženým životem. Jmenoval se Berto della Massa. Hanebné kousky, Imolanům velmi dobře známé, ho přivedly tak daleko, že v Imole už nikdo nevěřil nejenom jeho lžím, ale ani je pravdě, pročež Berto della Massa seznal, že tu už není místa (...)

(......)