Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH PRVNÍ

Tankréd, kníže salernský, zabije milence své dcery a posle jí jeho srdce na zlaté misce. Jeho dcera na ně nalije otrávenou vodu, vypije ji a tak zemře.

 

Krutou látku k vyprávění dal nám dnes náš král, uvážím-li, že místo abychom se veselili (a to přece byl důvod, proč jsme se přišli), musíme vyprávět o cizích slzách, o nichž nelze mluvit tak, aby ten, kdo hovoří, i ten, kdo poslouchá, nebyl jat soucitem k nim. Udělal to snad proto, aby trochu zmírnil veselí, kterému jsme se v minulých dnech oddávali - ale ať ho k tomu vedlo cokoli, mně nepřísluší, abych na jeho záměru něco měnila -, a proto vám povím žalostný, ba neblahý příběh, hodných vašich slz.

Tankréd, kníže salernský, byl pánem velmi lidumilným a dobrotivé povahy (kdyby si nebyl ve svém stáří potřísnil ruce krví milenců) - a za celý svůj život měl jen jednu dceru, ač by byl býval šťastnější, kdyby nebyl měl ani ji.

Miloval ji tak něžně, jak žádný otec svou dceru nikdy nemiloval, a tato něžná láska také byla příčinou, že se od ní nedovedl odloučit a neprovdával ji, ačkoliv dívka už o mnoho let překročila věk, kdy by se měla provdat. Posléze ji přece jen dal synovi vévody z Capuy, ale pobyla s ním jen krátký čas; ovdověla a vrátila se opět k otci. Měla tak překrásnou postavu a tvář, že se jí v tom nemohla rovnat nikdy žádná žena, a byla mladá, smělá a moudřejší víc, než se snad od paní žádá. Pobývala s něžným otcem v samých radovánkách, jak se na velkou paní sluší, a když viděla, že si otec z lásky k ní dělá pramálo starostí s tím, zda se znovu provdá, a ježto se jí zdálo, že by nebylo slušné, aby otce opět o to žádala, připadla na myšlenku, že si tajně opatří - bude-li to možné - zdatného milence.

Vídala na otcově dvoře mnoho mužů, urozených a jiných, jak to bývá na dvorech, a když zkoumala způsoby a mravy mnoha mužů, zalíbil se jí jeden z nich, mladý otcův sloužící, jemuž jméno bylo Guiscardo; byl velmi nízkého původu, ale schopnostmi a mravy byl ušlechtilejší než kterýkoli jiný. Po několikerém spatření zahořela k němu paní prudce a tajně a co chvíli si pochvalovala jeho způsoby, čehož si povšiml mladík, jelikož byl nemálo obezřetný, a pojal ji rovněž do svého srdce takovým způsobem, že se ve své mysli takřka nezabýval ničím jiným než láskou k ní.

Takto tedy jeden druhého tajně miloval, až mladá paní, jež netoužila po ničem jiném než po tom, aby mohla být s ním, a jež se nechtěla s touto láskou nikomu svěřit, vymyslela zvláštní lest - jak by se mu mohla vyznat. Napsala dopis a v něm mu vyjevila, co má příštího dne udělat, aby mohl být s ní, poté jej vložila do kousku rákosu a v žertu jej dala Guiscardovi řkouc:

"Udělej z toho dnes večer své služebné foukačku, aby mohla rozdmychat oheň."

Guiscardo rákos přijal, a protože soudil, že jej nedostal bezdůvodně a že paní nemluvila jen tak, odešel, vrátil se domů a tam si rákos prohlédl. Shledal, že je rozštípnutý, i rozlomil jej, a naleznuv uvnitř list, přečetl si jej, a když pochopil, co má dělat, byl (...)

(......)