Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH ČTVRTÝ

Gerbino poruší slib, který dal jeho děd král Vilém, a přepadne loď krále tuniského, aby se zmocnil jeho dcery; když lidé na palubě tuto dívku zabijí, povraždí je, ale i jemu samému je později sťata hlava.

 

Když Lauretta dokončila svůj příběh a odmlčela se, hořekoval nad neštěstím, jež stihlo milence, ten s tím a onen s oním; jeden peskoval Ninettu za její hněv, druhý říkal to a třetí ono, a tu král, jako by se probral z hlubokého zamyšlení, zdvihl tvář a pokynul Elise, aby pokračovala. Ta pak poslušně začala vyprávět.

Je dost takových lidí, líbezné paní, kteří se domnívají, že Amor vysílá své šípy, jen když je roznícen očima, a posmívají se těm, kteří tvrdí, že někdo se může zamilovat jen z doslechu. Takoví lidé se mýlí, jak vyjde velmi jasně najevo z příběhu, který vám budu vyprávět, neboť ti dva se nikdy nespatřili, a přece oběma milencům přinesla jejich láska bídnou smrt. Vilém Druhý, král sicilský, měl - jak tomu chtějí Sicilané - dvě děti, a to synka, jenž slul Ruggieri, a děvče, jíž bylo jméno Constanza. Ruggieri zemřel však dřív než jeho otec a zanechal po sobě syna jménem Gerbino, jejž dal děd pečlivě vychovat, takže se z něho stal překrásný mladík, slynoucí chrabrostí a dvorností.

Jeho pověst nekončila však na hranicích Sicílie, ale nesla se do různých končin světa a nejzvučnější byla v Berbersku, jež bylo v těch dobách poplatné králi sicilskému. Mezi těmi, k jejichž sluchu velkolepá pověst o statečnosti a dvornosti Gerbinově došla, byla i dcera tuniského krále, jež podle toho, jak o ní mluvili ti, kdo ji spatřili, byla jedním z nejkrásnějších tvorů, jaké kdy příroda stvořila, a ženou nejpěknějších mravů a vznešeného, velkého ducha. Ráda poslouchala, když se vyprávělo o chrabrých mužích, ale když přišla řeč na čacké skutky Gerbinovy, o nichž ten či onen vyprávěl, tu poslouchala s takovým zaujetím a tak se jí jeho skutky líbily, že si v mysli představovala, jak asi Gerbino vypadá; i zamilovala se do něho plamenně a nejraději hovořila a poslouchala vyprávění o něm.

Na druhé straně zase dospěla pověst o její kráse a jejích přednostech až na Sicílii a dostala se až k uším Gerbina, jenž v ní našel zalíbení, ba zahořel láskou k ní neméně než ona k němu.

Nesmírně toužil po tom, aby ji mohl spatřit, ale protože neměl zatím žádný řádný důvod, aby dosáhl od svého děda povolení jet do Tunisu, přikazoval alespoň každému svému příteli, který tam jel, aby jí podle možností a způsobem, jaký se mu bude zdát nejlepší, dal najevo jeho tajnou a velkou lásku a aby mu přinesl o ní zprávu. Jeden z nich to učinil velice chytře, neboť jí přinesl šperky na ukázku, jak to dělají obchodníci, přičemž jí úplně odhalil Gerbinovu horoucnost a řekl jí, že Gerbino je i se svými věcmi připraven být jí k službám. Ona přijala posla i poselství s radostnou tváří, odpověděla mu, že plane k němu stejnou láskou, a na důkaz toho mu poslala jeden ze svých nejdražších šperků. Gerbino jej přijal s takovou radostí, s jakou je možno tak drahou (...)

(......)