Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH ČTVRTÝ

Messer Lizio da Valbona přistihne Ricciarda Manardiho se svou dcerou, kterou si pak Ricciardo vezme za manželku a žije s jejím otcem v dobré shodě.

 

Když Elisa zmlkla a poslouchala chvály, jež družky pěly o jejím příběhu, přikázala královna Filostratovi, aby pověděl některý svůj příběh, a ten se smíchem začal:

Mnohé z vás mi několikrát zle vyčinily, že jsem vám uložil námět pro krutá vypravování, jež vás pak dojímala k pláči, a chci-li tento smutek nějak odčinit, zdá se mi, že budu muset vypravovat nějaký příběh, abych vás poněkud rozesmál. Budu vám proto vyprávět nedlouhý příběh o lásce, jež bez trampot, leda snad jen se vzdechy a krátce trvajícím strachem promíšeným hanbou, dospěla k radostnému konci.

Není tomu tedy, znamenité paní, ještě tak dávno, co v Romagni žil jeden velmi řádný a způsobný rytíř; slul messer Lizio da Valbona a na stará kolena se mu poštěstilo přivést se svou paní, zvanou madonna Giacomina, na svět dcerušku, jež vyrostla v nejkrásnější a nejlíbeznější děvče v celém kraji. Ježto pak zůstala jedináčkem, otec s matkou ji milovali, hýčkali a opatrovali s nesmírnou pečlivostí, neboť doufali, že ji provdají do nějaké vznešené rodiny.

V domě messera Lizia býval často hostem jeden hezký jinoch křepké postavy, jenž pocházel z rodu Manardů de Brettinoro a slul Ricciardo. Býval v domě co chvíli, a tak se k němu messer Lizio se svou paní nechovali s jinou opatrností, než s jakou se chovali vůči svému synovi. Jak tu tak tedy Ricciardo vídal onu překrásnou a roztomilou dívku, jež měla hezké způsoby a mravy a byla již na vdávání, tuze se do ní zamiloval, nicméně přepečlivě svou lásku před ostatními tajil, čehož si dívka povšimla, a ježto náležitě necelila tomuto milostnému návalu, zamilovala se do Ricciarda rovněž a ten měl z toho nesmírnou radost.

Častokrát se mu zachtělo promluvit si s ní několik slov, ale vždy zaváhal a raději mlčel. Až jednou si dodal odvahy a při vhodné příležitosti jí řekl:

"Caterino, prosím tě, nenech mě zemřít láskou."

Dívka mu vzápětí odvětila:

"Dej Bůh, abych nezemřela já dříve."

Tato odpověd tuze posílila Riccardovu radost a odvahu.

"Nikdy nezanedbám nic, co by ti bylo milé," řekl jí, "ale nalézt spásu tvého i mého života musíš ty."

Dívka na to odvětila:

"Vidíš sám, Ricciardo, jak jsem střežena, a proto ani sama nevidím cestu, jak bys mohl ke mně přijít. Víš-li však ty sám o nějaké možnosti, z níž by mi nevzešla hanba, pověz mi o tom a já to udělám."

Ricciardo už o tom mnohokrát přemítal, a proto jí bez meškání řekl:

"Má sladká Caterino, nevidím jiné cesty než tu, že bys spala na balkonu, který je nad zahradou tvého otce, anebo že bys tam přišla. Budu-li vědět, že tam v noci dlíš, zcela jistě se postarám, abych se tam dostal i já, i když je nesmírně vysoko."

Caterina mu na to opáčila:

"Máš-li odvahu tam přijít, myslím, že se mi podaří dosáhnout dovolení, abych tam směla spát."

Ricciardo přitakal.

Po těchto slovech se letmo jedinkrát políbili a rozešli se. (...)

(......)