Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH TŘETÍ

Pietro Boccamazza uprchne s Agnolellou a padne do rukou lupičů. Dívka uprchne lesem a dostane se na jeden zámek, Pietro je jat; podaří se mu však z rukou lupičů uniknout a dostat se po některých útrapách na zámek, kde je Agnolella. Ožení se s ní a vrátí se pak do Říma.

 

Nebylo nikoho, kdo by nebyl pochválil příběh Emilie; když však královna seznala, že Emilie dovyprávěla, obrátila se k Elise a přikázala jí, aby pokračovala. Ta horlivě uposlechla a začala:

Mám, půvabné paní, před očima události jedné noci, které prožili dva málo rozvážní mladí lidé; ježto však po nich následovalo mnoho radostných dní a ježto příběh odpovídá našemu námětu, mám chuť vám ho vyprávět.

V Římě, jenž byl kdysi hlavou světa, tak jako je dnes ocasem, žil před nedávném jeden mladík, jménem Pietro Boccamazza. Pocházel z jednoho velmi váženého římského rodu a zamiloval se do překrásné a půvabné dívky, jíž bylo jméno Agnolella a byla dcerou jakéhosi Gigliuzza Saulla, člověk nízkého původu, ale mezi Římany velmi oblíbeného. Zamilovaný Pietro brzy dosáhl toho, že se dívka zamilovala do něho tak, jako miloval on ji, a ježto se Pietrovi, planoucímu láskou, zdálo, že už nevydrží krutou strast, pocházející ze samého toužení, požádal, aby ji dostal za manželku.

Když se to dověděli jeho příbuzní, všichni se na něho sesypali a tuze mu vytýkali, co ho to napadlo, a současně tak vzkázali Gigliuzzovi Saullovi, aby na Pietrova slova vůbec nedal, ježto by ho nikdy nepřijali za přítele ani za příbuzného.

Pietro div nezemřel bolestí, když viděl, že mu byla zatarasena jediná cesta, po níž hodlal dospět k splnění svého přání, a kdyby to nebyl Gigliuzzo, byl by se oženil s jeho dcerou navzdory všem příbuzným. Pak si ale vzal do hlavy, že to přece jen udělá, nebude-li mít dívka nic proti tomu, a když se pomocí prostředníka dověděl, že dívka s tím souhlasí, domluvil se s ní, že spolu uprchnou z Říma. Jednoho rána tedy, když bylo všechno připraveno, Pietro velmi časně vstal, vsedl s Agnolellou na koně a vyrazili do Anagni, kde měl Pietro několik přátel, jimž velmi důvěřoval. Jak tak ujížděli, nemajíce ani čas oslavit sňatek, neboť se obávali, že budou pronásledováni, rozprávěli cestou o své lásce a tu a tam se navzájem políbili.

Pietro však neznal příliš dobře cestu, a tak se stalo, že asi osm mil za Římem uhnuli z cesty doleva, ačkoli se měli držet napravo.

Neujeli ani dvě míle, když tu zjistili, že jsou nedaleko nějakého zámku, z něhož náhle vyrazil asi tucet zbrojnošů. Zahlédli totiž Pietra s Agnolellou, a ta, když spatřila, jak se k nim blíží, vykřikla:

"Pietro, zachraňme se, jsme přepadeni!" Hned obrátila svého koně k obrovskému lesu, jak nejrychleji dovedla, a držíc se hrušky sedla, vrazila koni tak prudce ostruhy do slabin, že kůň pod jejich úderem lesem jen letěl.

Pietro se díval do Agnolelliny tváře víc než na cestu, nepostřehl proto tak rychle blížící se zbrojnoše, a zatímco ještě jel a rozhlížel se, odkud se kdo blíží - byl zbrojnoši přepaden, (...)

(......)