Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH DRUHÝ

Gostanza miluje Martuccia Gomita, a když se doví, že je mrtev, vstoupí ze zoufalství sama do člunu, jejž vítr zazené do Susy. Zjisti, že Martuccio žije v Tunisu, odhalí mu, kdo je, načež ji Martuccio, jenž zaujímá vysoké postavení u krále za to, že mu poskytl cenné rady, pojme za manželku a bohat vrátí se s ní na Lipari.

 

Když byl Pamfilův příběh u konce, královna jej velmi pochválila, načež kázala Emilii, aby pokračovala a vyprávěla další příběh. Ta pak takto začala:

Každý má právo těšit se z událostí, když vidí, že po nich následovala odplata podle jeho přání. A ježto si milování zaslouží spíše radosti než dlouhotrvající žal, uposlechnu královnu s mnohem větší radostí, když mám vyprávět na nynější námět, než jsem uposlechla krále při námětu minulém.

Vězte tedy, něžné paní, že poblíže Sicílie leží ostrůvek zvaný Lipari, na němž - není tomu ještě tak dávno - žila překrásná dívka jménem Gostanza, jejíž rodiče patřili mezi tuze vážené lidi na ostrově. Zamiloval se do ní jinoch jménem Martuccio Gomito, jenž rovněž pocházel z ostrova, byl velmi hezký, pěkných mravů a vyznal se znamenitě ve svém řemesle. Dívka k němu vzplála takovou láskou, že se nikdy necítila dobře, když ho neviděla, a ježto si ji Martuccio chtěl vzít za manželku, dal o ni požádat jejího otce. Ten však na to odpověděl vzkazem, že Martuccio je chudý a že mu proto Gustanzu za manželku nedá.

Když Martuccio viděl, že byl odmítnut kvůli chudobě, naplnilo ho to takovým rozhořčením, že se spolu s několika svými přáteli a příbuznými zapřísáhl, že se nikdy na Lipari nevrátí, leda bohat. Opustil ostrov, začal se plavit jako korzár podél břehů Berberska a oloupil každého, kdo byl slabší než on. Štěstěna by mu byla v tomto podnikání velmi přála, kdyby byl ve svém štěstí dovedl zachovat míru; ježto však mu nestačilo, že on i jeho druzi v krátkém čase tuze zbohatli, a snažil se s nimi zbohatnout co nejvíc, stalo se jednou, že ho po dlouhé obraně spolu s jeho druhy jalo a obralo několik saracénských lodí. Saracéni větší část jeho druhů pobili, a když poslali loď ke dnu, odvedli Martuccia do Tunisu, kde byl vsazen do žaláře a dlouhou dobu strádal.

Ne jeden nebo dva, ale mnoho různých lidí přineslo pak na Lipari novinu, že všichni, kteří byli s Martucciem na lodi, utonuli.

Gostanza se už pro odchod Martucciův nesmírně trápila, a když uslyšela, že její milý zahynul s ostatními, dlouho plakala a umínila si, že nebude déle žít. A ježto by se byla sama nedokázala nějakým násilím činem sprovodit ze světa, vymyslela si, že sama sebe dožene do takového postavení, kdy bude muset zemřít. Utekla tedy jedné noci tajně z otcovského domu a dostala se až do přístavu, kde dík náhodě našla kus dál do ostatních lodí rybářský člun, opatřený stožárem, plachtami a vesly, jak shledala, neboť jeho majitelé krátce předtím z něho vystoupili. Vstoupila rychle do tohoto člunu, zaveslovala kousek na moře, jelikož se trochu vyznala v umění námořnickém stejně jako všechny ženy na tomto (...)

(......)