Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH PRVNÍ

Mladík zvaný Kimon přijde náhle k rozumu a uloupí na moři Ifigenii. Je na Rhodu uvržen do žaláře, odkud ho vysvobodí Lysimachos, a spolu s ním uloupí znovu Ifigenii a Kassandru během jejich svatby. Uprchnou s nimi na Krétu, a když tam z nich učiní své manželky, vrátí se domů, kam byli povoláni.

 

Tane mi na mysli mnoho příběhů, líbezné paní, jimiž bych mohl začít den tak radostný, jako bude dnešní. Jeden z nich se mi však líbí nejvíce jednak proto, že má - jak uslyšíte - šťastný konec, na kterýžto námět začínáme dnes vyprávět, jednak proto, že z něho seznáte, jak svaté, jak mocné a blahodárné jsou síly Amorovy, jež mnozí lidé zavrhují, nevědouce, co mluví, a zcela neprávem tupí. Nemýlím-li se, jste všechny zamilovány, jak se mi zdá, a proto doufám, že vám tento příběh přijde velmi vhod.

Jak jsme mohli v dávných kyperských zkazkách číst, žil na ostrově Kypru jeden nesmírně urozený muž, jenž byl zván Aristippos, člověk co do pozemských statků bohatší než všichni jeho krajané. A kdyby mu byla Štěstěna nepřichystala v jediné věci hoře, mohl být ze všech nejšťastnější. Měl totiž syna, jenž svým růstem a krásou těla předčil všechny ostatní jinochy, ale na rozdíl od ostatních Aristippových dětí byl hotový a beznadějný hňup; jeho pravé jméno bylo Galesos, ježto však mu nikdy ani úsilí učitelovo, ani mazleni, ani výprask od otce, ani moudrost někoho jiného nemohla vpravit do hlavy nějaké vědomosti či zvedené způsoby a ježto měl hrubý, drsný hlas a způsoby, jež by slušely spíše zvířeti než člověku, všichni ho posměšně nazývali Kimon, což v jejich řeči znamená totéž co v naší dobytek. Otci působilo přetěžké hoře, když viděl tento zmařený život, a protože ztratil už všechny naděje, přikázal svému synovi (neboť nechtěl mít neustále na očích příčinu svého žalu), aby se odebral na jeho venkovský statek a tam pobýval s jeho rolníky.

Kimonovi to ovšem přišlo převelice vhod, ježto mravy a zvyky neotesaných lidí mu byly daleko milejší než mravy městské. I odebral se na venkovský statek a tady se zabýval pracemi, jichž je třeba v hospodářství. Jednoho dne po poledni se však stalo, že Kimon kráčel s obuškem přes rameno z jednoho dvorce do drahého a cestou přišel do lesíka, jenž patřil mezi nejkrásnější v kraji a jehož větve byly plné hustého listoví, neboť to bylo právě v měsíci květnu. A co tak kráčel lesíkem - jako by sem jeho kroky vedla sama

Štěstěna -, spatřil na zeleném trávníku u překrásné a chladné studánky v rohu jedné mýtiny, lemované vysokými stromy, velmi krásnou dívku. Spala a byla oděna šatem tak tenoučkým, že neskrýval takřka nic z jejího bělostného těla, pouze od pasu dolů halila ji bělostná a tenká látka. U jejích nohou leželi dvě ženy a muž - služebnictvo této dívky - a rovněž spali.

Sotvaže ji Kimon uzřel, stanul, a opřen o svůj obušek, užasle na ni zíral, jako by nikdy předtím neviděl tvary ženy. Leč jak tu tak mlčky stál, pocítil pojednou, že se v jeho drsné hrudi, do níž ani tisíceré poučování nedokázalo (...)

(......)