Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH DESÁTÝ

Manželka jednoho lékaře uloží svého milence, jejž považuje za mrtvého, do truhlice, kterou i s ním odnesou dva lichváři do svého domu. Milenec uvnitř se probere a je jat jakožto zloděj. Služebná paní vypravuje na signorii, že onoho muže do truhlice lichvářů dala ona sama, a tak milenec lékařovy choti unikne šibenici a lichváři, kteří truhlici ukradli, jsou odsouzeni k peněžité pokutě.

 

Když král dokončil svůj příběh, zbyl už je Dioneo, aby se hmoždil s vyprávěním; věda to, a protože mu to už předtím také král přikázal, začal:

Strasti nešťastných milenců, o nichž se zde vyprávělo, vháněly smutek do očí a do hrudi nejenom vám, paní, ale i mně, takže jsem si svrchovaně přál, aby už s nimi byl konec. Teď však už jsou, chvála Pánabohu, všecky dovyprávěny (ledaže bych já chtěl k tomuto žalostnému zboží přihodit špatný přívažek, před čímž mne ráčiž Pánbůh chránit) a já se nebudu už pídit po nějakém takovém bolestném námětu; začnu z veselejšího a lepšího konce a snad tím dám dobrý počinek tomu, o čem se bude vyprávět nazítří.

Vězte tedy, překrásné mladé paní, že tomu ještě není tak dávno, co v Salernu žil jeden převeliký lékař chirurg, jménem Mazzeo della Montagna, a ten se oženil, když už byl skoro nad hrobem, s jednou krásnou a urozenou dívkou, která byla rovněž ze Salerna. Opatřoval jí vznešená roucha, bohaté šperky a vše, v čem může mít nějaká paní zálibu, takže paní toho všeho měla víc než kterákoli jiná žena ve městě. Bývala však po většinu času nachlazena, neboť mistr ji tuze špatně přikrýval v posteli.

Podobně jako poučoval messer Ricciardo di Chinzica, o němž tu už byla řeč, svou paní o svátcích, namlouval zase tenhle své manželce, že muž, jenž leží se ženou, potřebuje několik dní na sebrání svých sil, a vyprávěl jí jiné podobné tlachy. Paní proto byla z této příčiny převelice nespokojená, a ježto měla rozum i odvahu, rozhodla se, že bude šetřit své domácí nářadí a že se vydá na ulici, aby tam opotřebovávala nářadí cizí. Ohlížela se po mladících stále víc a víc, až posléze nalezla ve svém nitru největší zalíbení v jednom, k němuž upnula celou svou mysl, všechny své naděje a všechen svůj zájem. Mladý muž to zpozoroval, a ježto mu to bylo tuze milé, zaměřil rovněž celou svou lásku jen na ni.

Slul Ruggieri de Jeroli, byl šlechtického původu, ale žil hanebně a jeho stav byl tak zchátralý, že mu nezůstal ani jeden příbuzný či přítel, který by ho měl rád nebo který by se s ním chtěl stýkat. Byl po celém Salernu pověstný krádežemi či jinými prašpatnými ohavnostmi, ale paní o to málo dbala, neboť se jí líbil z jiné příčiny - a také prostřednictvím své služebné dosáhla, že s Ruggierim pobyla.

Když už nějaký čas užívali oba radostí, začala paní hanět Ruggieriův minulý život a prosila ho, aby z lásky k ní zanechal takových věcí, a posléze mu začala vypomáhat takovým množstvím peněz, jindy onakým, jen aby mu poskytla možnost k polepšení.

Oba dva se stýkali spolu obezřetně už delší čas, když tu se stalo, že (...)

(......)