Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH ŠESTÝ

Gian z Procidy je přistižen s dívkou, kterou miluje a jež byla darována králi Fridrichovi. Je spolu s ní připoután ke sloupu a mají být upáleni; Ruggieri dell'Oria však Giana pozná, ten unikne trestu a vezme si dívku za manželku.

 

Když Neifile dokončí příběh, který se paním velice líbil, velela královna Pampinee, aby se přichystala k vyprávění. Ta hbitě pozdvihla svou jasnou tvář a začala:

Nesmírně veliká je moc lásky, půvabné paní, a do velikých strastí a neuvěřitelných nebezpečí žene milence, což jsme mohli seznat z mnoha příhod, jež zde byly dnes či jindy vyprávěny. Přesto však se mi chce ukázat vám to znovu na příhodě o jednom zamilovaném jinochovi.

Dosti blízko Neapole leží ostrov Ischia a na něm kdysi žila dívka, předstihující ostatní krásou a veselostí; slula Restituta a byla dcerou jednoho šlechtice na tomto ostrově, který se jmenoval Marin Bolgaro. Nad svůj život miloval ji jeden jinoch jménem Gianni, jenž pocházel z ostrůvku ležícího poblíž Ischie a zvaného Procida, a stejně tak milovala ona jeho. Gianni přijížděl každý den z Procidy na Ischii a zde čekal, až ji uvidí, a mnohokrát sem přeplaval i v noci, když nenalezl žádný člun, aby zhlédl aspoň zdi jejího domu, když nic jiného.

Během této horoucí lásky se však přihodilo, že dívka se jednoho letního dne procházela zcela sama u moře, a chodíc od skaliska ke skalisku a odlupujíc nožem od kamenů mořské škeble, došla až k jednomu místu, jež bylo skryto mezi skalami, kam se uchýlilo se svou veslicí i několik mladých Sicilanů, kteří se vraceli z Neapole a přistáli zde kvůli stínu i prameni velmi studené vody.

Když spatřili tuto překrásnou dívku, jež je dosud nezpozorovala, a viděli, že je sama, umluvili se, že se jí zmocní a že ji unesou. Jak se umluvili, tak také učinili. Ačkoli dívka nesmírně křičela, chytili ji, posadili do člunu a odpluli. Když pak dorazili do Kalábrie, začali se domlouvat, komu z nich dívka připadne, a krátce a dobře chtěl ji každý z nich. Ježto se však nemohli dohodnout a báli se, aby to vše špatně nedopadlo a aby jeden druhému kvůli ní nezpůsobil nějaké neštěstí, dohodli se, že ji darují sicilskému králi Fridrichovi, jenž byl tehdy ještě mlád a měl zálibu v takových stvořeních. I pokračovali tedy v cestě do Palerma a tam učinili, jak se dohodli.

Když král spatřil tuto krásnou dívku, zamiloval se do ní. Ale ježto byl poněkud churav, přikázal, aby dlela a byla obsluhována až do doby, než se on zotaví, v překrásných domech v jeho zahradě, které říkal Cuba. Tak se také stalo.

Únos dívky vyvolal na Ischii veliký rozruch a nejvíce každého mrzelo, že nebylo možno zjistit, kdo dívku uloupil. Giannimu však záleželo na tom více než všem ostatním, a proto nečekal, až se tu na Ischii někdo doví: dobře věděl, kterým směrem veslice plula, i dal vystrojit jinou, vsedl na ni, a jak nejrychleji mohl, objížděl na ní celé mořské pobřeží od Minervy až po Scaleu v Kalábrii. A jak tu tak pátral po dívce, řekl mu kdosi v Scalei, že dívku odvezli (...)

(......)