Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH SEDMÝ

Theodoros se zamiluje do Violanty, dcery svého pána messera Ameriga. Dívka s ním otěhotní a Theodoros je odsouzen na šibenici. Když ho vsak k ní vedou a cestou ho mrskají, Theodora pozná jeho vlastní otec, osvobodí ho a Theodoros si pak vezme Violantu za manželku.

 

Všechny paní trnuly bez hlesu v úzkostech, že uslyší, jak byli oba milenci upáleni, a proto se velmi zaradovaly a chválily Pánaboha, když slyšely, že milenci byli zachráněni. Královna pak po vyslechnutí závěru příběhu uložila Laurettě, aby pokračovala ve vyprávění, a ta se zvesela ujala svého úkolu.

Překrásné paní, za časů, kdy na Sicílii vládl dobrý král Vilém, žil na tomto ostrově jeden šlechtic jménem messer Amerigo Abate z Trapani, jenž byl kromě jiných pozemských statků nesmírně obdařen i dětmi. Ježto tedy potřeboval hodně služebnictva, koupil si jednou, když tam přijely z Levanty galeje janovských korzárů, kteří na cestách při arménských březích naloupili mnoho dětí, některé tyto dítky. Pokládal je za Turky, a ačkoli všechny děti vypadaly jako děti pastevců, byl mezi nimi jeden hoch, jenž vypadal ušlechtileji, měl lepší vzhled a jmenoval se Theodoros.

Nakládalo se s ním jako s otrokem, nicméně vyrůstal v domě společně s dětmi messera Ameriga, a protože na něho měla větší vliv jeho přirozená povaha než jeho bídný osud, vyrostl ve zvedeného jinocha pěkných způsobů a to se Amerigovi tak zalíbilo, že ho propustil na svobodu. Domnívaje se, že je Turek, dal jinocha pokřtít a pojmenovat Pietro a učinil ho správcem svých statků, neboť mu tuze důvěřoval.

Stejně jako ostatní děti messera Ameriga dospěla časem i jeho dcera Violanta, krásná a jemná dívka, a ta se - zatímco messer Amerigo otálel s jejími vdavkami - shodou okolností zamilovala do Pietra. Ačkoliv ho milovala a tuze si vážila jeho mravů a činů, přece jen se styděla projevit mu svou lásku, až ji Amor této námahy zbavil, neboť Pietro, jenž ji potají sledoval, zamiloval se do ní rovněž, a to tak, že se necítil dobře, když ji neviděl. Měl ale strach, aby si toho nikdo nepovšiml, neboť se mu zdálo, že se něco takového nesmí, a to postřehla dívka, jež Pietra ráda vídala. Dala mu najevo, že má z toho převelikou radost, aby mu dodala více odvahy - ale stále k ničemu nedocházelo, ježto se jeden druhému neosmělil nic říci, třebaže po tom každý z nich převelice dychtil.

Oba tedy pláli v milostných plamenech a tu Štěstěna, jako by se o tom sama rozhodla, našla pro ně cestu, jak odhodit úzkostlivou bázeň, jež jim stále byla na překážku.

Messer Amerigo měl totiž asi míli od Trápeni překrásné venkovské sídlo, na němž obvykle dlívala jeho paní se svou dcerou a s několika jinými ženami a paními, aby se tu povyrazila. Jednoho dne za velikých veder se tam paní opět vydaly a vzaly s sebou i Pietra. A tu se během jejich pobytu stalo, jak to leckdy v létě bývá, že se nebe náhle zatáhlo černými mraky a paní se svou společností se proto vydala na zpáteční cestu do Trapani, aby ji tu nezastihlo špatné počasí.

(...)

(......)