Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH OSMÝ

Nastagio degli Onesti miluje jednu paní z rodu Traversarů a mrhá přitom svým jměním, aniž by dosáhl, že by byl paní rovněž milován. Na prosbu svých příbuzných odebere se do Chiassi, kde vidí, jak jeden rytíř pořádá štvanici na dívku, kterou pak zabije a předhodí svým dvěma psům. Nastagio degli Onesti pak pozve své příbuzné a onu milovanou paní na oběd a ta, když rovněž vidí, jak psi rozsápávají onu dívku, dostane strach, aby se jí nestalo něco podobného, a vezme si Nastagia za muže.

 

Když Lauretta zmlkla, začala podle královnina rozkazu vyprávět Filomena.

Tak jako sklízí chválu naše soucitnost, líbezné paní, tak zase božská spravedlnost trestá naši krutost. Na důkaz toho a pro povzbuzení - abyste onu krutost od sebe úplně zapudili -, budu vám vyprávět příběh stejně dojemný jako zábavný.

V Ravenně, v prastarém romangském městě, žilo kdysi mnoho urozených a vznešených lidí a mezi nimi i jeden mladý muž jménem Nastagio degli Onesti, jenž po smrti svého otce a jednoho svého strýce zdědil bezměrné jmění. Ježto neměl manželku, jak už u mladých mužů začasté bývá, zamiloval se do dcery messera Paola Traversara, dívky z mnohem urozenějšího rodu, než byl on, a kojil se nadějemi, že ji svými činy přiměje k tomu, aby ho rovněž milovala. Ačkoli však jeho činy byly velkolepé, krásné a chvályhodné, neprospěly mu pranic, ba zdálo se, že mu dokonce škodí. Dívka, kterou miloval, jednala s ním tvrdě, odmítavě a drsně a snad proto, že byla tak krásná, či proto, že pocházela z tak urozeného rodu, stala se tak pyšnou a pohrdavou, že se jí nelíbil nejen Nastagio, ale ani to, co se líbilo jemu.

Nastagio to snášel tak těžce, že ho mnohokrát při tom soužení zachvátila touha zabít se. Odolal jí pokaždé, ale vždy si v duchu umínil, že dívku přestane milovat, anebo k ní zahoří takovou nenávistí - podaří-li se mu to -, jakou chová ona k němu. Vymýšlel si však takováto předsevzetí nadarmo, takže se zdálo, že jeho láska je tím větší, čím menší má naději.

Zatímco tedy tento mladý muž nadále miloval onu dívku a nadále nezřízeně mrhal svým jmění, začalo se některým jeho přátelům a příbuzným zdát, že ubíjí stejnou měrou jak sebe, tak i svůj majetek, a mnohokrát ho z té příčiny prosili a radili mu, aby odešel z Ravenny, pobyl nějaký čas někde jinde, a tak zmenšil svou lásku i své údaje.

Nastagio se této radě několikrát vysmál, ale když ho nepřestali nabádat, nemohl stále říkat ne a prohlásil, že udělá, co si přejí. Po velikých přípravách, jako by se chtěl vypravit do Francie či do Španěl či do nějakých jiných vzdálených končin, vsedl na koně, a doprovázen mnoha svými přáteli, opustil Ravennu. Nedojel dál než do Chiassi, což je místo asi tři míle od Ravenny, kam dal předtím dopravit stany, a řekl těm, kdož ho doprovázeli, aby se vrátili do Ravenny, že zůstane zde.

Tak se tedy Nastagio utábořil v Chiasii, začal tu vést ten nejkrásnější a nejvelkolepější život, jaký kdy kdo vedl, a jak bylo jeho zvykem, zval si sem k večeři či k obědu tu toho, (...)

(......)