Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH DESÁTÝ

Pietro di Vinciolo odejde kamsi na večeři a jeho paní si pozve mládence. Když se Pietro vrátí, skryje paní milého pod kukaní a Pietro ji vypravuje, že byl v domě Ercolana, s nímž večeřel, nalezen mladík, jejž tam vpustila Ercolanova manželka. Pietrova paní manželku Ercolanovu haní, ale tu naneštěstí šlápne osel tomu, jenž je schován pod kukaní, na prsty. Ozve se výkřik, Pietro běží ke kukani a spatří mladíka. Tak sezná šalbu své manželky, ale žije s ní dále ve shodě, protože je sám zkažený.

 

Královnino vyprávění dospělo ke svému konci a všichni velebili

Pánaboha za to, že po zásluze Federiga odměnil; tu však spustil Dioneo, jenž nikdy nečekal na pokyn.

Nevím, mám-li říci, že to je kaz přídatný, jejž vyvolaly v smrtelnících zkažené mravy, anebo zda je to už přirozeně v lidské povaze, že se víc smějeme zlým kouskům než dobrým skutkům, zvláště když se nás takové věci netýkají. A ježto ona namáhavá práce, jíž jsem se už několikrát podjal a k níž se nyní opět chystám, směřuje pouze k tomu cíli, aby vás vymanila ze zádumčivosti a vyvolala ve vás smích a veselost, povím vám, zamilované paní, jeden příběh, který vás může pobavit, i když jeho námět je zčásti méně než počestný. Až ho budete poslouchat, učiňte to, co obvykle děláváte, když vejdete do zahrady, vztáhnete svou něžnou ruku, a vyhýbajíce se trnům, trháte růže. Budete-li jednat takto, ponecháte i s jeho hanbou nešlechetníka osudu a majíce soucit s cizím neštěstím tam, kde je toho potřeba, budete se smát milostné lsti jeho manželky.

Není tomu ještě tak dávno, žil v Perugii jeden bohatý muž jménem Pietro di Vinciolo, a ten se oženil, ne že by potom toužil, ale spíš proto, aby ošálil a zmátl mínění, jež o něm všichni Perugiané obecně měli. Štěstěna však nepřála jeho záměru, neboť manželka, kterou si Pietro vzal, byla kulaťoučká, mladá, ryšavých vlasů a tak bujná, že by byla chtěla spíš dva manžely než jednoho, a to ještě takového, jako byl ten její - upínající mysl na všecko ostatní víc než na ni.

Když tohle časem postřehla, zprvu ji to tuze mrzelo, neboť viděla, že je hezká a svěží, a cítila v sobě horoucnost i zdatnost. Mnohokrát se také kvůli tomu s manželem povadila a žila s ním skoro neustále v roztržkách; když však nahlédla, že tohle všecko spíše užírá ji, než napravuje manželovou hanebnost, řekla si v duchu:

"Ten ničema mě zanedbává, neboť ve své hanebnosti chce sít jen tam, kde se nedá, i najdu tedy pro své políčko řádného oráče. Vzala jsem si ho za manžela a přinesla jsem mu pěkné a velké věno, neboť jsem věděla, že je muž, a domnívala jsem se, že je chtivý toho, čeho jsou a mají být chtiví muži. A kdybych nebyla usuzovala, že je muž, nikdy bych si ho nebyla vzala. Pročpak si mě ale bral za manželku on, když jsou mu ženy proti mysli a když věděl, že jsem ženou? Tohle už nelze déle snášet. Kdybych se byla chtěla odříci světa, mohla jsem se stát jeptiškou. Protože jsem se ho však odříci nechtěla a nechci, mohla bych dřív zestárnout, než bych se (...)

(......)