Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH DEVÁTÝ

Guido Cavalcanti zaobaleně potupí několik florentských rytířů, kteří ho zaskočili.

 

Když královna seznala, že se Emilia se svou povídkou již osvobodila ze své povinnosti a že je řada už jen na ní samé - nehledě na Dionea, jenž měl výsadu vyprávět poslední -, jala se takto hovořit:

Ačkoli jste mě dnes, roztomilé paní, připravily více než o dva příběhy, jež jsem vám zamýšlela vyprávět, přece jen mi ještě jeden zůstal; a v jeho závěru je tak hlubokomyslný vtip, jaký tu snad dosud nikdo nevyprávěl.

Víte zajisté, že v minulých dobách byly v našem městě velmi krásné a chvályhodné zvyky, z nichž se však žádný neudržel do dnešních časů, protože s bohatstvím vyrostla i lakota a ta je všechny zapudila. Mezi ně patřil i takový mrav, že se na určitých místech Florencie scházívali urození lidé z kraje a tvořili společnosti o určitém počtu lidí, do nichž mohli být přijatí jen takoví, kteří mohli snadno nést výdaje - a pak jeden den ten, druhý den onen, každý postupně ve svůj den celou společnost hostil; do takovéto společnosti měli čest být pozváni i urození páni odjinud, když přijeli do města, a rovněž měšťané. Alespoň jednou do roka se celá společnost stejně oblekla, jezdila v nejpamátnějších dnech po městě a obvykle o hlavních svátcích, nebo když do města přišla nějaká radostná zpráva o vítězství či o něčem jiném, pořádala společnost hry se zbraněmi.

K těmto společnostem patřila i společnost pana Betta Bruneleschiho a pan Betto a jeho druzi se náramně pachtili, aby získali mezi sebe pana Guida Cavalcanta de'Cavalcanti, což mělo svou příčinu: kromě toho totiž, že patřil mezi nejlepší logiky, co jich měl svět, a byl nejznamenitějším filozofem přírodním (oč se ovšem společnost pana Betta málo starala), byl pak Guido i velmi roztomilým, způsobným a výmluvným mužem a vše, co chtěl učinit a co se sluší na urozeného člověka, uměl udělat líp než kdokoli jiný; přitom byl také nesmírně bohatý, a lze-li to tak říci, dovedl ctít ty, o nichž si myslil, že si toho zasluhují.

Leč panu Bettovi se nikdy nepodařilo získat ho do své společnosti a soudil s celou svou družinou, že příčina je v tom, že se Guido (...)

(......)