Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH DRUHÝ

Peronella ukryje před chotěm, vracejícím se domů, svého milence do sudu, který její manžel právě prodal, a choti namluví, že už jej prodala komusi, kdo vlezl dovnitř, aby se přesvědčil, zda je v pořádku. Když mladík vyleze ze sudu, dá jej manželem vyčistit a pak si jej dopraví domů.

 

Vyprávění Emiliino bylo vyslechnuto za převelikého smíchu a modlitba byla pro svou výtečnost a svatost doporučena všem. Král pak, ježto tím Emilia skončila své vyprávění, přikázal Filostratovi, aby pokračoval - a ten začal.

Mé nejdražší paní, je tolik kousků, jež vám tropí muži a zvláště manželové, že když se někdy přihodí, že některá paní ztropí něco svému choti, měly byste být nejenom spokojeny s tím, co se stalo, nýbrž měly byste to všude roznášet, aby přišlo ve známost, že to, co umějí muži, umějí ženy také; to vám může být jenom ku prospěchu, neboť umí-li někdo něco, co umí i ten druhý, neopováží se tak snadno sáhnout ke lsti.

Není tedy pochyby, že to, co si zde dnes na tento námět budeme vypravovat, bude manželům - až se to dovědí - převelikým důvodem k zadržení šaleb, neboť poznají, že i vy byste je uměly podvádět, kdybyste chtěly. Mám tudíž v úmyslu povědět vám, co provedla takřka v okamžiku jedna mladičká paní - ač nízkého původu - svému manželovi, aby se zachránila.

Není tomu ještě tak dávno, co si jeden chuďas v Neapoli vzal za ženu krásnou a veselou dívku, jež se jmenovala Peronella a s níž si - on řemeslem zednickým, ona pak předením - vydělával dosti potenku a žil, jak to nejlépe šlo.

Jednoho dne se stalo, že tu Peronellu spatřil jakýsi švarný mladík, a protože se mu velmi líbila, zamiloval se do ní a ucházel se o ni tak a onak, až se s ním spřátelila. A aby mohli být pospolu, umluvili si takovýto pořádek: mladík bude stávat opodál domu, aby viděl manžela odcházet, až časně ráno vstane a půjde pracovat nebo práci hledat; a sotva odejde choť, že vejde do domu milenec, neboť ulice, jež se jmenuje Avorio, je velmi pustá. A tak to učinili mnohokrát.

Přihodilo se však jednoho rána, když ten dobrý člověk odešel a Giannello Strignario - jak se ten mladík jmenoval - vešel do domu a meškal s Peronellou, že se manžel vrátil znenadání domů, ačkoli jindy býval z domu celý den, a vida, že jsou dveře zevnitř zavřené, zaklepal a po zaklepání začal hovořit sám se sebou:

"Ó Bože, budiž ti věčná chvála za to, že jsi mě aspoň potěšil dobrou a počestnou mladou ženou, když už jsi mě stvořil chuďasem. Viz, jak si pospíšila zavřít se zevnitř, sotvaže jsem odešel, aby nemohl vstoupit nikdo, kdo by ji mohl obtěžovat."

Peronella, slyšíc manžela, jejž poznala podle způsobu, jak zaklepal, pravila:

"Ouvej, můj Giannello, je se mnou konec, protože tohle je můj muž. Ať ho Bůh ztrestá za to, že se vrátil; já nevím, co to má znamenat, neboť v tuhle dobu se nikdy nevrací. Možná že tě viděl, když jsi šel sem. Ale pro lásku boží, až už je tomu jakkoli, vlez do bečky, kterou tadyhle vidíš, já půjdu otevřít a uvidíme, co poví k tomu, že se dnes ráno (...)

(......)