Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH PÁTÝ

Jeden žárlivec se přestrojí za kněze a zpovídá svou choť, jež mu prozradí, že miluje jednoho kněze; zatímco pak žárlivec tajně hlídá u vrat, paní pustí k sobě milence střechou a prodlévá s ním.

 

Když Lauretta ukončila své vyprávění a když každý pochválil paní, že učinila dobře a jak náleželo tomu ohavníku, král, aby nemařil čas, obrátil se Fiammettě a vesele na ni vložil úkol vyprávět, pročež Fiammetta takto začala:

Veleurozené paní, předchozí příběh mě nutí vyprávět rovněž o jednom žárlivci, neboť mám za to, že to, co se mužům přihází od manželek, zvláště když na ně začnou žárlit bez příčiny, děje se jim po právu. Ba soudím, že kdyby tvůrci zákonů brali ohled na všechny okolnosti, nemohli by za tohle ženám ukládat jiný trest než ten, který ukládají člověku, jenž v obraně někoho urazí; vždyť žárlivci přece ukládají o život mladým paním a velmi pilně usilují o jejich smrt!

Paní jsou po celý týden zavřeny, pečují o potřeby rodinné a domácí a jako každý si přejí mít ve sváteční den nějaké to potěšení, trochu klidu a možnost zábavy, jak to dělají rolníci, městští řemeslníci i dvorští úředníci, jak to činí Bůh, jenž si sedmého dne po vší námaze odpočinul, a jak tomu chtějí svaté i světské zákony, které - majíce na zřeteli úctu k Bohu i obecné blaho každého - odlišují dny práce od dnů odpočinku.

S tím však ani zanic nesouhlasí žárlivci, ba dokonce ve dnech, když se ostatní ženy veselí, drží své manželky ještě víc zavřené a zamčené a činí je ještě ubožejšími a nešťastnějšími.

Jak a kolik zkusí tyto ubožačky, vědí jenom ty, které toho okusily. Vyvozuji z toho tudíž, že to, co žena tropí manželovi bezdůvodně žárlícímu, nemělo by se rozhodně odsuzovat, ale schvalovat.

V Ariminu tedy žil jeden kupec, dosti bohatý na statky a peníze, jenž měl za manželku překrásnou paní, na niž nadmíru žárlil; jediným důvodem mu k tomu ovšem nebylo nic jiného než to, že ji velice miloval a měl ji za krásnou. A ačkoli věděl, že ona se mu ve všem snaží zalíbit, přece jen usuzoval, že ji každý miluje, že ona se zdá všem krásná, ba že se snaží zalíbit všem tak jako jemu - což byl zajisté důvod hodný špatného člověka s mdlým úsudkem. Proto ji ve své žárlivosti hlídal a držel ji tak zkrátka, že s takovou péčí snad nehlídají žalářníci ani k smrti odsouzeného.

Paní nejenže nemohla chodit na svatby či na slavnosti či do kostela či vytáhnout paty z domu za nějakým jiným účelem, ale neodvažovala se ani přistoupit k oknu nebo vyhlédnout ven; její život byl proto velmi nešťastný a paní snášela tato muka tím netrpělivěji, čím méně se cítila vinna.

Vidouc tedy, že jí manžel právem ubližuje, rozhodla se, že si pro útěchu najde způsob (bude-li jej možno nalézti), jak dělat to, zač by ji potom mohl manžel právem stíhat tak, jak ji stíhal. A protože nemohla prodlévat u okna a neměla tak možnost najít uspokojení v lásce k někomu, kdo by šel jejich ulicí a zaujal ji, a protože věděla, že v sousedním domě hned vedle jejího bydlí hezký a milý mladík, vzala si (...)

(......)