Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH ČTVRTÝ

Tofano jedné noci zavře dveře manželce, jež mešká venku a ta, když se po prosbách nemaže dostat domů, předstírá, že skočila do studny, kam hodí balvan. Tofano vyjde z domu, běží k studni, žena zatím vklouzne do domu, zamkne zevnitř a spílá mu nejhorších jmen.

 

Když král postřehl, že Elisin příběh končí, obrátil se bez průtahů k Laurettě a dal jí najevo, že si přeje, aby vyprávěla nyní ona. Proto Lauretta neprodleně takto začala:

Ó lásko, jaké a jak veliké jsou tvé síly! Jaké jsou tvé prostředky a jaká jsou tvá opatření! Který filozof, který umělec kdy mohl projevit takovou rozvahu, takovou obezřetnost a takové důkazy, jak to - dík tobě - okamžitě dovede ten, kdo sleduje tvůj stín! Vskutku každá věda v porovnání s tebou je pozadu, což jsme mohli dosti dobře seznat z kousků, jež nám byly před chvílí ukázány. Já, milostivé paní, k nim připojím jeden, který ztropila jedna prostá žena, a je takový, že myslím, že jí to nevnukl nikdo jiný než láska.

V Arezzu žil kdysi boháč, který se jmenoval Tofano. Tomu byla dána za manželku překrásná žena, jež slula monna Ghita, a on na ni neprodleně začal žárlit, aniž věděla proč. Paní to postřehla, a jsouc tím rozhořčena, častokrát se poptávala po důvodu jeho nesmírné žárlivosti; když pak jí choť neuměl naznačit ani jeden - kromě nějakých všeobecných a falešných příčin -, napadlo paní, že ho nechá umřít na chorobu, které se tak bezdůvodně bál.

Zpozorovala, že se jí chce zalíbit jakýsi mladík - podle jejího úsudku výborný -, i jala se s ním tajně dorozumívat, a když pak věci mezi nimi a jí tak pokročily, že nechybělo než proměnit slova ve skutek, začala paní přemýšlet, kudy na to. A protože už dávno seznala, že mezi manželovy zlozvyky patří záliba v pití, začala mu pití nejenom doporučovat, ale zchytrale ho k tomu ještě vybízela. Navykla ho tak pít, že skoro pokaždé, kdy se jí zachtělo, manžel pil, až se opil, a ona - když viděla, že je hodně zpitý, ho uložila ke spánku. Tak se setkala se svým milencem poprvé, v čemž později bezpečně pokračovala.

Spoléhala se na manželovo opilství tak, že se nejenom odvažovala přivést si milence do domu, ale častokrát meškala i větší část noci v jeho domě, který byl nehrubě daleko odtud.

Když si tedy zamilovaná paní vedla tímto způsobem, došlo jednou k tomu, že nebohý manžel zpozoroval, že choť pobízející ho, aby pil, sama nikdy nepije, což v něm vzbudilo podezření, že tu není vše, jak by mělo být, to jest že ho choť opíjí proto, aby si mohla dělat, co je jí libo, když on usne. I zachtělo se mu přesvědčit se, zda je tomuto takto, a jednoho večera se jal řečí i chováním předstírat, že je opilý víc než kdy jindy; paní tomu uvěřila, a usoudivši, že choť už více nepotřebuje, uložila ho okamžitě ke spánku. To udělala, vyšla z domu, jak to obvykle dělala, a šla do domu svého milence, kde pobyla až do půlnoci. Jakmile Tofano zjistil, že je žena pryč, vstal, šel k vratům, zavřel je zevnitř a postavil se k oknu, aby viděl, až se bude žena vracet, a mohl (...)

(......)