Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH DEVÁTÝ

Lydia, manželka Nikostratova, miluje Pyrrha a ten, aby jí mohl uvěřit, žádá na ní tři věci, jež ona vesměs udělá; krom toho užije s ním rozkoše v přítomnosti Nikostrata a pak choti namluví, že to, co viděl, není pravda.

 

Příběh, který vyprávěla Neifile, se všem tak líbil, že se paní nemohly udržet, aby se tu nezasmály, tu něco neprohodily; král je několikrát napomenul, aby byly zticha, a posléze vyzval Pamfila, aby pověděl svůj příběh. Když pak paní konečně zmlkly, začal Pamfilo takto vyprávět:

Nevěřím, ctihodné paní, že je nějaká sebeobtížnější a sebenejistější věc, kterou by se neodvážil provést ten, kdo plamenně miluje. Bylo to už ukázáno v mnoha příbězích, přesto však soudím, že vám to daleko líp předvedu na jednom příběhu, který vám hodlám vyprávět; uslyšíte v něm o paní, která měla při svém podnikání víc štěstí než obezřelého rozumu. Neradím proto žádné ženě, aby se odvážila jít ve stopách té, o níž vám zamýšlím vyprávět, protože Štěstěna nepřeje vždy každému stejně a protože všichni muži na světě nejsou stejně zaslepeni.

V starobylém achajském městě Argu, spíše slavném bývalými králi než velkém, žil kdysi jeden šlechtic jménem Nikostratos, jemuž skoro už na prahu stáří dala Štěstěna za manželku vznešenou paní, jež byla stejně odvážná jako krásná a jmenovala se Lydia.

Nikostratos jakožto urozený a bohatý člověk vydržoval si mnoho sluhů a psů a ptáků a největší zálibu měl v lovu. Mezi jeho sluhy pak patřil i jeden sličný a půvabný mladík hezké postavy, ve všech věcech velmi obratný. Nazýval se Pyrrhos a Nikostratos ho ze všech nejvíc miloval a nejvíce mu také důvěřoval.

Do tohoto Pyrrha se zamilovala Lydia, ale tak silně, že dnem i nocí nemohla myslit na nic než na něho.

Pyrrhos to však buď nezpozoroval, nebo si to nepřál; nedával nijak najevo, že o ni stojí, což paní v jejím srdci nesnesitelně trápilo, a rozhodla se proto, že mu dá na srozuměnou, jak se věci mají. Zavolala si služebnou, jež slula Lusca a jíž velmi důvěřovala, a pravila jí:

"Lusco, všechna dobrodiní, jež jsem ti prokázala, že zavazují k poslušnosti a věrnosti; dbej proto, aby se to, co ti nyní povím, nedověděl nikdy nikdo, kromě toho, jemuž je to určeno.

Jak vidíš, jsem mladá a svěží a mám hojnost všeho, co si paní může přát; nemohu si na nic neříkat, vyjímajíc jednu věc, a to jsou léta manželova, jichž je ve srovnání s mými příliš mnoho. Jsem proto málo spokojena s tím, co se týká oné věci, z níž mají mladé paní nejvíce radosti, a ježto po tom toužím jako ostatní, rozhodla jsem se už před delší dobou, že nebudu sama sobě nepřítelem - když mi byla Štěstěna tak málo nakloněna, že mi dala starého manžela - a že budu hledat prostředky pro své potěšení a pro své zdraví. A abych neměla ani v tomhle nedostatek, jako ho nemám v jiných věcech, usmyslila jsem si, že daleko vhodnější než kdo jiný bude k tomu náš Pyrrhos, jenž mi vše vynahradí svými objetími, ba zamilovala jsem se do něho takovou láskou, že se necítím dobře, když ho nevidím (...)

(......)