Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH TŘETÍ

Calandrino, Bruno a Buffalmacco jdou k Mugnonu hledat heliotrop a Calandrino má za to, že jej nasel; vrátí se tedy domů obtěžkán kamením, za což mu manželka dělá kázání, a on, dopálen tím, jí natluče. Vypravuje pak svým druhům to, co oni znají lépe než on.

 

Když skončil Pamfilo příběh, jemuž se paní tolik nasmály, že už nemohly, přikázala královna Elise, aby pokračovala, a ta ještě s úsměvem na tváři začala vyprávět.

Nevím, líbezné paní, zda vyvolám svým neméně pravdivým jako rozmarným příběhem tolik smíchu, kolik ho vyvolal svým příběhem Pamfilo; pokusím se však o to.

Není tomu ještě příliš dávno, co v našem městě, oplývajícím vždy rozličnými mravy a nezvyklými lidmi, žil malíř jménem Calandrino, člověk prostý a podivuhodných zvyků, jenž většinu času strávil s dvěma jinými malíři, z nichž jeden se jmenoval Bruno a druhý Buffalmacco; byli to velcí milovníci šprýmů, protřelí a mazaní přitom, a s Calandrinem se stýkali proto, že měli náramné povyražení z jeho prostoduchosti a návyků.

V té době žil ve Florencii také chytrý a bystrý mladík, jehož veškeré počínání bylo obdivuhodně milé a jenž se jmenoval Maso del Saggio. Ten jednou zaslechl cosi o Calandrinově prostoduchosti a rozhodl se, že mu ztropí nějaké čtveráctví nebo že mu namluví nějaký nesmysl a sám se tím pobaví.

Jednoho dne ho náhodou zastihl v kostele svatého Jana, a když viděl, jak si pozorně prohlíží malby a řezby na tabernakulu, které bylo ve zmíněném kostele umístěno krátký čas předtím, usoudil, že se mu naskytlo vhodné místo i čas k provedení jeho záměru. Pověděl jednomu svému druhu, co zamýšlí udělat, načež se oba postavili poblíže místa, kde seděl osamělý Calandrino, a dělajíce, jako by ho neviděli, začali si spolu povídat o účinnosti různých kamenů, o čemž Maso mluvil velmi přesvědčivě, protože byl věhlasným a výtečným klenotníkem.

Calandrino během tohoto rozhovoru začal natahovat uši, za chvíli se zvedl, a když slyšel, že nejde o nic soukromého, přidal se k nim, což bylo právě vhod Masovi náramně; a jak tak pokračoval dál ve svých řečech, Calandrino se ho zeptal, kde se tyto kameny, které mají takové účinky, vyskytují.

Maso mu odpověděl, že nejvíc takových kamenů je v Masopoušti, zemi Basků, v krajině zvané Hejsasa, kde se vinná réva přivazuje jitrnicemi a husa stojí denár, k čemuž je house nádavkem; tam prý je také celá hora z nestrouhaného parmezánského sýra, na níž bydlí lidé, kteří nedělají nic jiného než makaróny a masové knedličky, vaří je v polévce z kapounů a pak je házejí dolů, takže čím víc si jich kdo nachytá, tím víc jich má. Opodál pak teče řeka toho nejlepšího bílého sladkého vína, v němž není ani kapka vody.

"Ach," zvolal Calandrino, "to je ale krásná krajina! Pověz mi však - co tam dělají s těmi vařenými kapouny?"

Maso odvětil:

"Ty všechny snědí Baskové."

"Tys tam někdy byl?" zeptal se Calandrino.

"Jestli jsem tam někdy byl!" odpověděl Maso. "Ovšemže jsem tam byl a ne jednou. Tisíckrát."

Tu děl Calandrino:

"A kolik (...)

(......)