Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH ČTVRTÝ

Probošt z Fiesoly miluje vdovu. Ona ho však ráda nemá a on domnívaje se, že spí s ní, spí s její služebnou, načež vdovini bratři způsobí, že probošta při tom přistihne biskup.

 

Když Elisa byla u konce se svým příběhem, jejž vypravovala k velkému potěšení celé společnosti, obrátila se královna k Emilii a dala jí tak najevo, že si přeje, aby po Elise vypravovala ona; a Emilia neprodleně začala takto hovořit:

Uvědomuji si, statečné paní, že v mnoha příbězích bylo už ukázáno, jak faráři, mniši a všichni příslušníci duchovního stavu naléhají na naše srdce; aby se však nemohlo říci, že už není nic, co by se o nich dalo ještě povědět, zamýšlím vám vyprávět o jednom proboštovi, který mermomocí chtěl, aby ho jedna urozená paní chtíc nechtíc milovala. Ona však byla velmi chytrá a zachovala se k němu, jak si to zasloužil.

Jak každá z nás ví, Fiesole, jehož kopec můžeme spatřit i odtud, bývalo dosti starobylým a velkým městem, a třebaže je dnes celé zničeno, nestalo se nikdy, že by nemělo biskupa, a stále ho ještě má. Zde poblíž hlavního chrámu měla jedna urozená ovdovělá paní jménem monna Piccarda usedlost s nepříliš velkým domem, a ježto nebyla právě nejzámožnější na světě, meškala tu větší část roku a s ní zde dleli její dva bratři, velmi počestní a ušlechtilí mladíci.

Nuže přihodilo se, že se do této paní, navštěvující hlavní kostel a ještě dosti mladé, krásné a líbezné, velmi zamiloval probošt kostela, jenže nemohl dospět ani sem, ani tam. Za nějaký čas se však osmělil do té míry, že dal této paní své choutky na vědomost a poprosil ji, aby se spokojila s jeho láskou a milovala ho tak, jako miluje on ji.

Probošt byl mysli převelice mladistvé, ač byl již letitý, choval se drze a nadutě, nade vše se povyšoval, jeho způsoby a mravy oplývaly pošklebky a nechutnostmi a byl tak nafoukaný a odporný, že ho nikdo neměl rád; a jestliže mu byl snad přece jen někdo nakloněn, tato paní byla z těch, kteří ho neměli rádi ani trošku, ba nenáviděla ho víc než bolení hlavy.

A protože byla moudrá, odpověděla mu:

"Pane, to, že mě milujete, mi sice může být velmi milé, a kdybych vás směla mít ráda, velmi ochotně bych vám milovala. Leč z vaší a mé lásky nemůže vzejít nic počestného. Jste mým duchovním otcem, jste kněz a blížíte se již tuze onomu stáří, jež by vás mělo činit počestným a čistým. Já pak už nejsem dívenka, které by takové namlouvání tuze slušelo; jsem vdova a vy víte, jaká počestnost se od vdov žádá. Proto mne mějte za omluvenu, že vás nikdy nebudu milovat tak, jak ode mne žádáte, ani si nepřeji, abych tak byla milována vámi."

Probošt, jenž pro tentokrát nemohl od ní dosíci nic jiného, nedal se zastrašit ani odradit prvním odmrštěním, ale s drzou houževnatostí ji sváděl mnohokrát dopisy a vzkazy i osobně, kdykoli ji uviděl v kostele.

Paní se toto naléhání zdálo už příliš obtížné a nudné - i usmyslila si, že se probošta zbaví takovým způsobem, jaký si zaslouží, neboť nebylo již možno jednak jinak. Nechtěla to však udělat (...)

(......)