Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH PÁTÝ

Tři florentští mladíci stáhnou jednomu sudímu z Marek kalhoty, a to právě ve chvíli, kdy sedí na lavici a soudí.

 

Emilia dokončila svůj příběh a všichni vychvalovali ovdovělou paní; tu však již pohlédla královna na Filostrata a děla:

"Je to na tobě, abys vyprávěl."

Filostrato ihned odpověděl, že je připraven, a začal:

Rozkošné paní, mladík Maso del Saggio, o němž se před chvílí zmínila Elisa, mi přivádí na mysl příběh, který jsem vám o něm a jeho kumpánech zamýšlel vyprávět; není neslušný, ač jsou v něm slova, jež byste se vy styděly vyslovit - je však k smíchu, takže vám jej přece jen povím. Jak jste všechny mohly zaslechnout, přicházejí do našeho města tuze často městští správci z Marek, kteří jsou zpravidla lidmi málo statečnými a tak uskřípnutého a běžného života, že se každý jejich skutek podobá všivárně. Z vrozené lakoty a nuzoty si s sebou přivádějí soudce a notáře, a ti obvykle vypadají, jako by je sebrali od pluku či vytáhli od verpánku, a ne z právních škol.

Nuže, když k nám jeden takový přišel za podestu, přivedl si mezi mnoha jinými soudci i pana Niccolu da San Lepidio - jak si dal říkat -, jenž byl podoben spíše zámečníkovi než čemukoli jinému a byl ustanoven sudím pro trestní záležitosti.

A jak už se stává, že občané čas od času chodí do soudní síně, ačkoli tam nemají co dělat, tak tam také jednoho rána přišel i Maso de Saggio, hledaje svého přítele. Vešel dovnitř, pohlédl v ona místa, kde seděl pan Niccola, a zjistil, že je to nějaký nový ptáček. Prohlédl si ho od hlavy až k patě a tu spatřil, že sudí má biret celý ušmudlaný, kalamář na opasku, suknici delší než talár a mnoho jiných věcí, jež se k řádnému a slušnému muži nehodí. Jedna z nich však se Masovi zdála mnohem pozoruhodnější než ostatní. Byly to kalhoty; jak totiž sudí seděl, svrchní úzký šat se mu rozevřel a bylo vidět, že mu zadek gatí visí až ke kolenům.

Dál si ho už Maso neprohlížel, ponechal toho, jejž hledal, osudu a pustil se do jiného hledání - až našel své dva kumpány, z nichž jeden slul Ribi a druhý Matteuzzo, a každý z nich byl nemenší taškář než Maso. A řekl jim:

"Už z lásky ke mně musíte jít se mnou do paláce, zamýšlím vám tam ukázat tak úžasného trumpetra, že jste takového ještě nikdy neviděli."

A hned s nimi šel do paláce, kde jim ukázal toho sudího a jeho kalhoty.

Jeho přátelé se začali už z dálky smát tomuto zjevu, a když přišli blíž k lavici, na níž seděl pan sudí, postřehli, že je možno velmi snadno vlézt dospod, a kromě toho uzřeli, že prkna pódia na němž měl suditel nohy, jsou rozklížená, takže dírami lze protáhnout ruku i celou paži.

Tu pravil Maso k svým kumpánům:

"Navrhuji, abychom mu stáhli ty kalhoty, což velmi dobře půjde."

Každý z kumpánů hned věděl, kudy na to, pročež mezi sebou ustanovili, co je třeba dělat a mluvit, a nazítří zrána se tam vrátili. Ježto byl soudní dvůr plný lidí, Matteuzzo vlezl pod pódium, aniž si toho někdo (...)

(......)