Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH SEDMÝ

Jistý scholár se zamiluje do jedné vdovy, jež je zamilována do někoho jiného a nechá scholára jednou v zimě čekat celou noc ve sněhu. Ten jí pak dá takovou radu, že zas ona v polovici července prostojí celý den nahá na věži, kde je nechána napospas mouchám, ovádům a slunci.

 

Paní se tuze smály chudáčkovi Calandrinovi, a byly by se smály ještě víc, nebýt toho, že se jim nelíbilo poslouchat, jak ti, kdo odcizili Calandrinovi vepře, připravili ho navíc ještě o kapouna. Když byl pak příběh u konce, vyzvala královna Pampineu, aby pokračovala ve vyprávění, a ta bez meškání začala takto vyprávět:

Velmi často se stává, nejmilejší paní, že lest bývá přelstěna lstí, a proto není příliš radno posmívat se druhému za to, co ho potkalo.

Při mnoha příbězích jsme se už tuze nasmáli všelijakým povedeným čtveráctvím, ale ještě zde nikdo nevyprávěl, jak se někdo za své čtveráctví dočkal odplaty. Byla bych proto ráda, kdybyste souhlasili s tím, že to byla spravedlivá odplata, které se dočkala jedna naše občanka; jeden její žert totiž postihl nakonec ji samotnou, neboť jí kdosi provedl kousek, z něhož jí hrozila div ne smrt. Nebude vám totiž na škodu poslechnout si o tom, aspoň si napříště budete lépe dávat pozor, abyste si z někoho netropily šašky - což bude od vás jenom moudré.

Není tomu ještě tak dávno - žila ve Florencii jedna mladá paní velmi sličného těla a hrdé mysli; byla šlechtického původu, dosti oplývala dary Štěstěny a slula Elena. Zůstala po svém muži vdovou a nikdy už se nechtěla provdat, neboť se podle své volby zamilovala do jednoho krásného a roztomilého mladíka; a ježto tedy byla zbavena všech ostatních starostí, dopřávala si s ním začasté v nesmírné rozkoši dobrých časů, přičemž jí dělala prostředníka jedna služka, jíž paní velmi důvěřovala.

V této době se stalo, že se vrátil z Paříže do Florencie mladík zvaný Rinieri, šlechtic z našeho města, jenž dlouho studoval v Paříži, ale ne proto, aby pak prodával své vědomosti v drobném, jak to mnozí dělají, ale aby poznal příčinu věcí i jejich původ, jak se sluší na šlechtice. Velmi ctěn jak pro svoji urozenost, tak pro své vědomosti žil tu pak po způsobu měštěnínů.

Lidem, kteří vynikají hlubokými znalostmi věcí, se však často přihází, že tuze snadno upadnou do osidel lásky, a totéž potkalo i Rinieriho. Když se jednoho dne šel pobavit na jakousi slavnost, objevila se mu před očima Elena, černě oděná, jak chodívají naše vdovy, a Rinierimu se zdálo, že takovou krásu a takovou roztomilost snad ještě u žádné ženy nespatřil. I usoudil, že se může nazývat šťastným ten, jemuž by Bůh dopřál té milosti obejmout ji nahou ve své náruči.

Pohlédl tedy na ni opatrně jednou a podruhé, a ježto věděl, že velké a vzácné věci nelze získat bez námahy, pevně se rozhodl vynaložit všechno své úsilí a snahu na to, aby se jí zalíbil a tímto zalíbením dosáhl jak její lásky, tak jejího těla.

Mladá paní neupírala své oči jen k zemi, ale protože si připisovala větší cenu, než jakou ve skutečnosti (...)

(......)