Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH OSMÝ

Dva muži se přátelsky stýkají a jeden z nich obcuje s manželkou svého druha. Ten druhý to zpozoruje a s pomocí své nevěrné manželky dosáhne toho, že jeho přítel je zavřen do truhlice. Zatímco je pak jeho přítel uvnitř, obcuje na truhlici s jeho manželkou.

 

S uspokojením a se zármutkem poslouchaly paní Eleniny příhody; a ačkoli považovaly scholára za přísného a tvrdošíjně neústupného, ba ukrutného muže, přece jen je přešly s nevelkou soustrastí, neboť soudily, že se jí dílem přihodily po právu. Když však Pampinea domluvila, uložila královna Fiammettě, aby pokračovala; a ta ráda uposlechla a pravila:

Roztomilé paní, ježto se mi zdá, že vás poněkud zarazila, přísnost uraženého scholára, domnívám se, že bude na místě, když ukonejším vaše roztrpčené mysli něčím zábavnějším. Zamýšlím vám proto vyprávět příběh o jednom mladém muži, jenž přijal s velmi klidnou myslí potupu a pomstil ji dosti umírněným způsobem. Vyrozumíte z něho, že každý, kdo se hodlá pomstít za nějakou křivdu, má se spokojit s tím, že se mstí podle rčení "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá", a že přitom nemá překračovat meze přiměřené pomsty.

Vězte tedy, že v Sieně - jak jsem slyšela - žili dva velmi zámožní mladí muži, pocházející z dobrých měšťanských rodin. Jeden z nich se jmenoval Spinelloccio Tanena a druhý Zeppa di Mino, a ježto v Cammollii jejich domy sousedily a mladí muži bývali stále pohromadě, zdálo se podle jejich chování, že se mají rádi jako dva bratři, ba ještě víc.

Každý z nich měl za manželku velmi krásnou paní a tu se přihodilo, že se Spinelloccio - ježto pobýval často v Zeppově domě, ať byl Zeppa doma či ne - spřátelil s jeho manželkou do té míry, že s ní počal i tělesně obcovat, v čemž pak hezky dlouho pokračoval, aniž si toho kdo všiml.

Trvalo to tedy už dlouho, když tu jednoho dne přišel Spinelloccio zavolat Zeppu, jenž sice doma byl, ale paní o tom nevěděla. Odpověděla proto, že Zeppa není doma, Spinelloccio šel hned nahoru, a když našel paní v síni samotnou, objal ji, počal ji líbat a ona jeho.

Zeppa to spatřil, ale ani nepípl a držel se v úkrytu, aby poznal, kam až hra dospěje; zakrátko pak viděl, jak se jeho žena se Spinellocciem objímají a jdou do komnaty, kde se zavřeli, což Zeppu tuze rozezlilo. Ježto však věděl, že povykem či něčím jiným se jeho pohana nezmenší, ba spíše se ještě zvětší, jal se přemýšlet, jak by se mohl za toto pomstít, a to tak, aby se o tom nikdo z okolí nedověděl a aby zase jeho mysl byla tím uspokojena. Dlouho přemýšlel a tu se mu zdálo, že konečně připadl na způsob, jak to provést. Zůstal ve svém úkrytu tak dlouho, pokud Spinelloccio meškal u paní, a když Spinelloccio odešel, vstoupil do světnice, kde zastihl paní, jak si ještě urovnává na hlavě závoje, jež jí Spinelloccio při tom žertování shodil s hlavy.

"Copak to tu děláš, paní?" pravil.

Paní mu na to odpověděla:

"Copak nevidíš?"

"Vidím, vidím," pravil Zeppa, "jenže jsem viděl také ještě něco jiného, po čem jsem zrovna netoužil."

Po (...)

(......)