Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH DEVÁTÝ

Mistr Simon, lékař, chce se stát členem společnosti, jež chodí na noční toulky, a Bruno s Buffalmaccem ho pošlou na jedno místo, kde ho pak Buffalmacco hodí do žumpy a ponechá ho osudu.

 

Paní ještě hovořily o zespolečenšťování manželek, které provedli ti dva Sieňané, když tu pravila královna, jež jediná ještě měla vyprávět, nechtěla-li porušit Dioneovou výsadu:

Právem si, milé paní, vysloužil Spinelloccio taškařici, kterou mu ztropil Zeppa. Proto si myslím - jak nám to ostatně také před chvílí dokazovala Pampinea -, že nelze stejně přísně kárat toho, kdo povodí za nos člověka, jenž si o to loudí či jenž si to zaslouží. Spinelloccio si to zasloužil a já vám zase budu vyprávět o jednom, kdo si pro potupu šel sám. Myslím též, že ty, kteří mu ji uchystali, je proto spíše za to pochválit než pohanět - onen muž totiž, kterému se to stalo, byl lékařem, a ačkoli se vrátil z Bologne do Florencie zahalen v kožešiny, byl přece jen hlupák.

Každodenně vídáme, jak se k nám vracejí naši občané z Bologne - ten jako sudí, onen jako lékař, ten zase jako notář v dlouhém širokém taláru purpurovém, s biretem pošitým veverčí kožešinou a různými jinými ozdobami. Co z toho pak vzejde, o tom se rovněž přesvědčujeme každodenně.

Není tomu ještě tak dávno, vrátil se mezi těmito lidmi a jakýsi mistr Simon da Villa, bohatší otcovským jměním než vědomostmi a oděný v šarlatový plášť s velikým límcem. Nazýval se sám doktor medicíny a usídlil se v ulici, které dnes říkáme ulice Melounová.

Tento nově přišedší mistr - jak se vypráví - měl kromě mnoha jiných pozoruhodných návyků i ten zvyk, že když spatřil někoho jít po ulici, tázal se prvního, kdo mu padl do ruky, kdo to je, a jako by pro své nemocné sestavoval léky podle toho, jak lidé jednají, všímal si všech a všechny si zapisoval do své paměti.

Mezi ty, kdo nejvydatněji zaujali jeho zrak, patřili i malíři Bruno a Buffalmacco, o nichž tu dnes byla už dvakrát řeč, kteří chodili stále spolu a byli jeho sousedy, a ježto se mu zdálo, že se tihle dva starají o svět míň než ostatní a že žijí tuze vesele - podle toho, jak si počínali -, vyptával se mnoha lidí, jak to s nimi je. Když od všech uslyšel, že jsou to chudí lidé a malíři, vlezlo mu do hlavy, že to není asi jen tak, když si tihle dva mohou při chudobě tak vesele žít, a ježto o nich slýchal, že jsou to lidé chytří, usoudil, že mají asi značné zisky odjinud, než se lidé domnívají, a proto zatoužil seznámit se buď s oběma, anebo aspoň s jedním z nich, jakmile jen to bude možné.

Zakrátko se mu podařilo poznat blíže Bruna - a ten si začal z mistra Simona dělat dobrý den, neboť brzy seznal, že je tenhle lékař přihlouplý. Lékař v něm však našel neobyčejnou zálibu, a když Bruna několikrát pozval na oběd - z čehož vyvodil, že s ním může důvěrně hovořit -, pověděl mu, jak se obdivuje jemu i Buffalmaccovi, že při své chudobě mohou tak vesele žít; a poprosil ho také, aby mu vysvětlili, jak to dělají.

Bruno vyslechl lékaře, a ježto se mu tato otázka (...)

(......)