Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH PRVNÍ

Paní Francesca, kterou miluje jistý Rinuccio a jistý Alessandro, ačkoli ona sama nemiluje ani toho, ani onoho, přiměje jednoho, aby vlezl do hrobky a dělal mrtvého, a druhého, aby ho jako mrtvolu z hrobu vytáhl; a ježto ani jeden, ani druhý nedojdou k žádoucímu cíli, obratně se jich tak zbaví.

 

Velmi mě těší, paní, že já první mám zahájit klání na tomto otevřeném a volném poli vyprávění, na které nás vaše velkodušnost pustila; obstojím-li při něm, nepochybuji, že ti, kteří přijdou po mně, obstojí stejně dobře, ba lépe.

Při našem vyprávění se mnohokrát ukázalo, půvabné paní, jak velká a jak rozličná je síla lásky; nevěřím však, že toho bylo o ní řečeno již dostatek, ba nevěřím, že by to bylo vůbec možné, i kdybychom hovořili celý rok jen o ní a o ničem jiném. A protože ona přivádí zamilované nejenom do různých nebezpečí smrti, ale někdy je i nutká, aby vstupovali za mrtvými do bydlí smrti, zachtělo se mi povědět vám o tom jeden příběh a připojit jej tak k těm, jež zde už byly vyprávěny; vyrozumíte z něho, jaká je síla lásky, a seznáte též, jak důvtipně se jedna dobrá paní zbavila dvou mužů, kteří se proti její vůli do ní zamilovali.

Řeknu vám tedy, že ve městě Pistoji žila jedna překrásná ovdovělá paní, do níž se po krk zamilovali naši dva Florenťané, kteří tam žili ve vyhnanství; jeden z nich se jmenoval Rinuccio Palermini a druhý Alessandro Chiarmontesi. Jeden nevěděl o druhém a každý obezřele usiloval, jak jen mohl, aby dobyl lásky oné paní pro sebe. Velmi často ji obtěžovali vzkazy a prosbami a urozená paní, jež slula Francesca de'Lazzari, jim několikrát nemoudře popřála sluchu; chtěla se už tudíž z toho nějak chytře vyvléknout, ale protože to pořád nešlo, napadlo ji, že se jejich dotěrnosti zbaví, když je požádá o nějakou službu, kterou - podle jejího soudu - ani jeden, ani druhý nebude chtít prokázat, i když by ji prokázat šlo, a odmítnou-li ji, že bude mít skutečnou či nastrojenou příčinu nedopřát už nikdy sluchu jejich vzkazům. Její úmysl pak byl takovýto:

V den, kdy tento nápad pojala, zemřel v Pistoji jeden muž, jenž měl pověst nejhoršího člověka nejen z Pistoje, ale z celého světa, ačkoli jeho předkové byli šlechtici, a nadto měl zaživa tak ohyzdný a potvorný obličej, že by byl měl z něho strach i ten, kdo ho neznal a viděl ho napoprvé. Onen nebožtík byl pochován do jedné hrobky za kostelem minoritu a měl se stát hlavním pomocníkem záměru, který si paní Francesca vymyslila.

Když se tedy rozhodl provést, co zamýšlela, řekla jedné ze svých služek:

"Ty víš, jak mě mrzí a tíží, když musím každý den přijímat vzkazy těch dvou Florenťanů, Rinuccia a Alessandra. Nuže, nejsem ochotna být po vůli jejich lásce a chtěla bych se jich zbavit; usmyslila jsem si, že jim dám úkol a vyzkouším, jak doopravdy myslí ty své velkolepé nabídky, protože jsem přesvědčena, že úkol nesplní, že si tak pomohu od jejich dotěrnosti. Slyš:

Víš, že dnes ráno byl na hřbitově minoritu pohřben Scannadio," tak se jmenoval ten zlý (...)

(......)