Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH DRUHÝ

Abatyše ve spěchu a potmě vstane, aby přistihla jednu řeholnici s milencem v lůžku - jak jí bylo žalováno. A ježto sama meškala s knězem, zahalí si hlavu do jeho kalhot, domnívajíc se, že si ji zahalila závojem. Obviněná si toho všimne a upozorní ji na to; je jí odpuštěno a může pobýt s milencem po libosti.

 

Filomena se již odmlčela, ale všichni ještě chválili nápad paní, jímž se zbavila těch, které nemilovala, a všichni naopak odsuzovali zbrklou smělost obou milovníků, jež nebyla láskou, ale bláznovstvím. Tu řekla laskavě královna Elise:

"Eliso, pokračuj."

A ta začala bez okolků vyprávět:

Nejmilejší paní, paní Francesca sice velmi moudře zapudila ty, kteří ji obtěžovali, jak zde už bylo řečeno, ale jedna mladá řeholnice, které pomohla Štěstěna, zapudila nebezpečí, jež se už na ni valilo, pouhou vtipnou narážkou. Jak víte, jde dosti takových, kteří jsou tuze hloupí, ale mistrují a kárají druhé. Jak seznáte z mého příběhu, potrestá je někdy osud po zásluze. To se přihodilo i jedné abatyši, jíž byla poslušenstvím zavázána jeptiška, o níž vám musím vyprávět.

Vězte tedy, že v Lombardii byl klášter tuze proslulý svatostí a nábožností, v němž s jinými řeholnicemi žila dívka ze šlechtické krve, obdařená podivuhodnou krásou; tato dívka jménem Isabetta přišla jednou k mříži, aby promluvila s jedním svým příbuzným, a tu se zamilovala do spanilého mladíka, jenž přišel s ním. Mladík viděl, že je překrásná, porozuměl touze v jejích očích v vzplanul k ní rovněž; setrvávali však v lásce bez úspěchu dosti dlouhou dobu, i když se obapolně snažili, seč byli.

Posléze však za společného namáhání objevil mladík cestu, po níž mohl tajně chodit za svou řeholnici; ona s tím byla srozuměna, a tak ji mladík navštívil nikoli jedenkrát, nýbrž mnohokrát k velké vzájemné radosti.

Když to trvalo již nějaký čas, došlo jedné noci k tomu, že jedna jeptiška spatřila mladíka, když odcházel od Isabetty, aniž si toho on či Isabetta všimli. Klášternice to sdělila ostatním a ty se zprvu uradily, že to na ni povědí abatyši, jež slula paní Usimbalda a podle soudu mnišek a každého, kdo ji znal, to byla výtečná a svatá žena; pak si však usmyslily - aby Isabetta nemohla zapírat -, že to uchystají tak, aby ji s mladíkem zastala abatyše sama. I mlčely o tom a tajně si rozdělily hlídky a stráže, aby ji přistihly.

Nuže, stalo se, že Isabetta, jež se neměla na pozoru a nic netušila, pozvala zase jedné noci mladíka k sobě, což ostatní, ježto za nimi slídily, ihned zvěděly. A když se jim zdálo, že nadešla příhodná chvíle, neboť už byla pozdní noc, rozdělily se do dvou houfů; jeden hlídal u dveří Isabettiny cely a druhý pádil do komůrky abatyše. Tam řeholnice zaklepaly na dveře, a když se abatyše ozvala, oznámily:

"Vstávejte, paní naše, povstaňte okamžitě, objevily jsme, že Isabetta má v cele nějakého mladíka."

Abatyše trávila tu noc ve společnosti nějakého kněze, jejž si často dávala k sobě přinášet v truhlici. I jaly ji obavy, když to vyslechla, aby (...)

(......)