Egon Bondy

ŠAMAN
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola pátá JESKYNĚ

Raný letní den začínal krásně. Ráno bylo docela příjemně chladno, ale to šaman jako obvykle zaspal, zatímco už celý tábor pracoval jak mraveniště. Šaman na ně s opovržením pohlédl otevřeným vchodem stanu a obrátil se z boku na bok. Pak si ale připomněl, co si na dnešek předsevzal udělat, a vylezl z postele.

Včera se vykoupal v dřevěných neckách - což jako vždy budilo upřímnou hrůzu v celém táboře - a Kukučka ho drhnul vrbovým proutím. Dnes se měl odebrat do jeskyně malovat. V suchém teplém povětří budou barvy dobře schnout.

Již včera si všechno připravil. Hlinky měl dobře umleté na prášek, dřevěnou  paletu  vyčištěnou, špachtle, štětce, stěrky, rozprašovače, vše složené v pořádku na stolku pod šamanským bubínkem a i Kukučka, byť se včera nepodařilo hodit ho do necek, aspoň se oškrábal a vyčesal si vši.

Jeskyně byla šamanovým zamilovaným místem již od dětství. Pamatoval se, že na rozdíl od ostatních dětí nedbal přísného zákazu a chodil se do ní dívat, jak jen mohl. Ovšemže do první vnitřní haly, kam ještě dopadalo trošičku světla, takže po chvíli se člověk mohl v hustém a chladném šeru rozkoukat. Tehdy spíše jen tušil, než viděl ony obrovské obrazy, ale působily na něho uchvacujícím dojmem. Ačkoli sám si o tom nedělal žádné představy, bylo zřejmě už tehdy jisté, že byl duchy vybrán za šamana.

A co v jeskyni zažil v mládí! Již před tím, než u něho propukla "šamanská nemoc", pak během ní i po ní, kdy již byl ustanoven šamanem od svého starého učitele.

Dnes znal v jeskyni každou chodbu, každý výklenek, každou propast. I do nejnebezpečněji vypadajících šachet se spustil po provaze, sám, bez pomocníků, nikdy si nejsa jist životem. Ani jeho učitel neznal jeskyni tak dokonale. A jaký byl šamanův posvátný úžas, když v šachtách, o nichž se domníval, že je teprve sám objevil, na konci labyrintů, jimiž se musel prosoukávat jako červ, téměř se zalykaje nedostatkem vzduchu, objevil otisky prstů a rytiny pradávných šamanů, kteří žili v tak dávném čase, že neznal zvířata, která tam vyryli.

Šaman měl nesmírnou úctu k umělcům starověku, jejichž díla byla stejně dokonalá jako díla největších moderních mistrů a nezměrně dokonalejší než jeho.

Neboť ke své veliké bolesti zjistil již záhy, že malovat ani rýt neumí a že jen s největší dřinou dokáže leda kopírovat staré vzorkovnice, jež měl v jednom výklenku uschovány.

Bohužel patřilo k jeho povinnostem každoročně přimalovat nové obrazy a na tuhle jeho povinnost dohlíželi stařešinové rok za rokem víc a víc, tak jak ubývalo zvěře. Pamatoval se, že ještě jeho učitel nemusel každoročně malovat ty nekonečné soby s oštěpem v břiše, jak musel on.

Věděl také, co nevěděli stařešinové, o náčelnících ani nemluvě, že ve starověku nesloužily obrazy k loveckým kouzlům, ale vyprávěly nejpůvodnější a nejposvátnější zprávu o životě prvního muže a ženy, prvních zvířat a nejstarších božstev. Něco mu o tom sdělil jeho učitel, více zkoumal sám, když v odlehlých chodbách, kam se žádný z lovců neodvážil, nacházel malby a rytiny zvířat nezraněných, zvířat nelovených, zvířat svobodně žijících, a nenašel tam žádnou stopu po zásazích oštěpy či šípy, jež dnes lovci na obrazy vrhali a vystřelovali.

Teď poslal Kukučku s velikým džberem k řece. Džber byl vydlabán z části kmene velkého smrku a zdědil ho po starém šamanovi, který jej vyzdobil řezbami. Džber i necky byly v táboře ojedinělé, nikdo nepotřeboval tak velkých nádob na vodu, ale dřívější šaman si choval ochočené sobí laně kvůli mléku, jež na stará kolena pil proti bolesti žaludku, a tak ty nádoby potřeboval. Koryto změnil na necky teprve mladší šaman. Starý se koupal jednou měsíčně i v zimě v řece. Soby nechoval. Nebavilo ho to. A tak ochočení zvěře bylo zas zapomenuto.

Šamanův učitel byl ostatně i jinak podivný. Na rovince u šamanského stromu pěstoval trávu, jejíž semínka si v zimě vařil a část jich zase na jaře zasil. Kaše ze semen byla sice dobrá, ale ani to nezdálo mladému šamanovi za tu námahu. A tak pěstování obilí se taky odročilo.

Zatímco Kukučka se pachtil s nestvůrně velikou a nesnesitelně těžkou nádobou do kopce, šaman šel nalehko ve svátečním obleku napřed a rozhlížel se po krajině.

Jarní lovecká sezóna skončila letos výjimečně dobře a všude po táboře vonělo udící se maso a čerstvě stažené kůže, které ženské s neustálým brebentěním oškrabávaly, dříve než  je  začnou vydělávat v kádích s močí.

Děti běhaly po táboře, ale i po stráni, po níž se ubíral šaman, a jak se honily, často si ho ani nevšimly a musel se jim vyhýbat.

Psi byli přežraní a leželi líně za stany.

Dívky sbíraly v lese.

Lovci se váleli ve skupinkách na suchých a teplých místech a čuměli pánubohu do oken, protože po úspěšném lovu je nikdo nemohl honit a bylo přímo povinností zdatného muže co nejvíc ostentativně v tuto dobu zahálet.

Jen Fousáč seděl před svým stanem, starý mrzout, a vyrýval obětní  destičky. Šaman si  mechanicky uplivl. Bylo jeho povinností je posvěcovat, každou zvlášť, a štvalo ho, že Fousáč jich zřejmě dělá denně tolik že by zaměstnal dva šamany.

Když přišel do jeskyně, posadil se na chvíli, aby ochladl a v průvanu nechytil hexenšus.

Pak se pomalu svlékl donaha a obřadní šat pečlivě poskládal na čistém místě.

V koutě našel svou malířskou lampu, která měla přidělanou jakousi stříšku, aby čmoud z knotu nezačazoval stěny a strop, když si na ně na vzdálenost půl palce posvěcoval. Přesvědčil se, je-li v nádobě vedle dost tuku do lampy a zda jsou tu křesadla a drcený suchý mech. Všechno bylo v pořádku.

Zatímco čekal na Kukučku, zapálil louč a od louče velkou smolnici, protože ve vstupní hale byl strop tak vysoký, že ji bylo možno bezpečně použít.

Obrátil se zády ke vchodu a popošel pár kroků dovnitř jeskyně. Proti němu se z černého otvoru vyřítilo stádo jelenů. Letěli se zdviženými hlavami a ohromnými rozsochatými parohy přímo na něj.

Miloval tento okamžik, který se opakoval pokaždé, když do jeskyně vkročil. Vždycky se jej zmocňovalo nadšení. Jeleni dusali kopyty, až je bylo slyšet. Šaman věděl, že lovci věří, že se všechna zvěř vlastně rodí z nitra jeskyně, ale věděl, že je to jen starodávná pověra. Rád se jí však poddával v takových chvílích i sám. Zvěř mu pádila vstříc a přijímala ho do své říše. Až půjde chodbami dál, uzavře se kolem něho a on bude s ní žít jejím životem a ona mu bude sdělovat svá tajemství.

Jeleni zde nyní nežijí. Když byl velmi mladý, považoval je za zvláštní čarodějné soby, ale učitel mu vysvětlil, že to jsou jiná zvířata, a šaman sám při své někdejší cestě daleko na jih, až k moři, je posléze i uviděl. Ale pro lovce to byli pořád jen čarodějní sobi. Neznali ani slovo "jelen".

Proč odtud jeleni odtáhli, nikdy šaman nepochopil a totéž se týkalo i mnoha jiných zvířat, která objevil v nejzazších chodbách jeskyně. Lovci je zřejmě urazili - a dnes bylo nebezpečí, že urazí i ta poslední zvířata, jež tu s nimi žila, ale co pak?

To si šaman nedovedl představit, chápal, že jiní šamani s tím mají starosti, ale jeho věc to nebyla. Jenom smutně a s láskou hleděl na jeleny, kteří už ve starověku odešli.

Pozvedl smolnici vysoko nad hlavu. I tam žila zvěř. Jeleni, mamuti, sobi, nosorožci obrostlí dlouhými chlupy.

V mládí tam sám maloval na vysokánském lešení, které věru nebylo příliš stabilní.

Hledal očima svoje obrazy, které tam přimaloval dobře před pětadvaceti zimami. Z dálky ovšem nevypadaly tak nepovedené, jak věděl, že jsou. Přes hlavu jednoho jelena namaloval tehdy mamutí krávu s mládětem a tamhle v břiše jiného několik malých sobů. Tamhle se pokusil namalovat vlka, ale protože pro něj neměl žádnou předlohu, vypadal jak stelná sobí kráva, a tak jí jen přidělal parohy.

Zatím přišel Kukučka a šaman si ulil vody do menší nádoby, zhasil smolnici, zapálil lampu a šel dál do jeskyně.

Prošel klikatou chodbou, v níž se zvířata před ním náhle objevovala a vzápětí mizela, a došel do druhého velkého sálu, kde měl malovat. Konaly se tu lovecké obřady.

Vlezl po kolenou do malé jeskyňky v jednom rohu a vyštrachal se ven s náručí destiček, na nichž měl své malířské předlohy.

Dřívější šaman byl výborný malíř a nepotřeboval je, ale zřejmě některý z jejich předchůdců na tom byl podobně jako dnešní šaman - anebo je sbíral ze všech koutů světa pro potěšení. Šaman to dobře chápal, i on si je vždy znovu prohlížel s radostí a plně oceňoval krásu některých exemplářů. Rozhojnil bohatě svoji sbírku výměnným obchodem i s nejvzdálenějšími tábory. Měl jich celkem dvakrát dvanáct kusů.

Byly to rytiny ve velmi miniaturním měřítku, ale provedené s fascinující přesností. Při svých návštěvách v jiných jeskyních objevil šaman dva nebo tři v nadživotních rozměrech provedené originály, podle nichž pak bylo ryto do destiček.

Šaman si vybíral předlohy v blikotavém světle lampy. Pak si ale uvědomil, že i zde může zapálit smolnici, a rozžehl ji.

Stěny kolem dokola ožily. Raněná, padající, prchající, umírající zvířata frkala, funěla, naříkala stísňujícími hlasy. Pod nimi bylo možno rozeznat vážná, klidná, zamyšlená zvířata starých dob.

Šaman si vybral dvě předlohy a nyní obcházel síň a hledal nejlepší místa pro nové obrazy. Rozhodl se, že namaluje dva mamuty rovnou nad sebou po levé straně jeskyně, kde obvykle při loveckých obřadech stával spolu s náčelníkem.

Začal rozmíchávat barvu a pustil se do práce.