Ray Bradbury
překlad: Jana Pavlíková

Z PRACHU ZROZENÍ
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola devatenáctá
Vymetači komínů

Ale oni byli víc než to.

Duněli, vznášeli se, hřměli dolů a stoupali nahoru, ale vlastně nevymetali průduchy a sopouchy komínů. Oni v nich bydleli. Přišli ze vzdálených míst, aby tu žili. A zda byli éterické, nadpozemské podstaty ducha, ozvěny přízraků, atmosféra světla, stínu a spící či probuzené duše, to nikdo nedokázal určit.

Putovali v oblacích, ve vysokých cirech léta, a padali v hromových děsech blesku, když vítězila bouře. Nebo často bez dobrodiní cirů či altostratů vycházeli na luka volné oblohy a mohls je vidět, jak uhánějí akry pšenice či nadzvedávají závoje padajícího sněhu, jako by chtěli zahlédnout svůj konečný cíl: Dům a devětadevadesát, či jak někteří tvrdili, jedno sto komínů.

Devětadevadesát či jedno sto komínů, které vydechovaly k obloze a žádaly, aby byly naplněny, nakrmeny, a tyto hlasy prázdnoty stahovaly z povětří každý míjející vánek, každé proměnlivé počasí, ze všech směrů.

Tak beztvaré a neviditelné větry přibývaly jeden po druhém a nesly s sebou podobu svých starých povětří. A pokud vůbec měly jména, zněla monzun nebo sirocco nebo santana. A devětadevadesát či jedno sto komínů je nechalo prosévat, toulat se, padat a ukládat nálady letního slunovratu či zimní poryvy do sazemi pokrytých cihel a znovu je oživit za srpnových polední jako zpěvavý vánek či znít za pozdních nocí zvuky připomínajícími umírající duše, či jindy zase vibrovat melancholickým utrpením ducha, mlhovým rohem, daleko odtud la poloostrovech života, trosečníky na útesech zmaru, tisícem pohřbů v jednom jediném, nářkem pohřebních moří.

Přicházeli dlouho předtím, během a pak dlouho po Shromáždění, bez jakéhokoli smísení esencí za hranicí topeniště či nahoře v sopouchu. Byli stejně vyrovnaní a vážní jako kočky, velké pružné šelmy, které nepotřebují společnost ani potravu, protože se krmí samy a jsou jistě spokojně syté.

Skutečně se podobali kočkám, se svými počátky na vnějších Hebridách, či probuzením v čínských mořích, či uspěchaně hurónskými hurikány, vrženými bez naděje z Hornova mysu, či třepetavě vanoucí s mrazivým dechem vstříc dechu ohně, jež neukázněně dul napříč Mexickým zálivem.

A tak se stalo, že všechny komíny v celém domě byly plně osídleny vánky vzpomínek, které poznaly nejstarší bouře a vyprávěly o svých děsech, když jsi dole zapálil polena.

Nebo když Timothyho hlas vylétl tím či oním průduchem, zima Mystického Přístavu pak kvílela příběhy, či londýnská mlha na přestupu na západní vítr šepotala, brumlala, beze rtů syčela své neosvětlené dny a nevidomé noci.

Všechno tu vyprávělo, bylo tu devětadevadesát či snad jedno sto spřízněných druhů povětří v pohybu, klan teplot, prastaré ovzduší, nedávné závany vedra a chladu, které při pátrání nalezly dobré ubytování, kde takto ukryté čekaly, až je deštěm promáčený vítr vytáhne jako zátku z lahve a budou se moci připojit k hýření nové bouře. Dům sám pak byl velkou truhlou tlumeného jekotu, slyšeného, avšak neviděného, názorů samotného povětří.

Občas, když Timothy nemohl spát, lehl si do toho či onoho krbu a volal vzhůru do komína, aby přivolal půlnoční společnost a povídal si o putování větrů po celém světě. Pak poznal společnost, když cihlovými komíny táhly strašidelné příběhy jako lehoučký sníh, dotýkaly se jeho uší, vzbudily v Arachovi hysterii, rozechvěly Myšáka a přiměly Anubu posadit se zpříma v kočičím rozpoznání podivných přátel.

A tak se stalo, že Dům byl domovem pro viděné či převážně neviděné, pokoje Rodiny obehnány utěšiteli větru a vánku a podnebí všech časů a všech míst.

Neviditelní v komínech.

Pamětníci polední.

Vypravěči západů slunce ztracených v povětří.

Devětadevadesát či jedno sto komínů, v žádném nic.

Kromě nich.