Otokar Březina

STAVITELÉ CHRÁMŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Tělo

 Řekni mi, duše má, (z daleka jsi se vrátila)
 koho jsi na zemi potkala, viděla, ztratila?
 Z hlubin se hudba ozvala, sněžení ledových hvězd,
 zachvění etherných retů:
 Jitra, poledne, průvody květů.
  
 Jitra má bloudila v mystickém osení
 cestami prvních sedmikrás.
 Chvíle jak rosa se jiskřily v zeleni,
 stvol každý, jak by právě z něj odlétli tajemní ptáci, se třás’:
 a jak by ve slunci nejdražší kadidlo hořelo,
 azurným dýmem pokrylo ostatní světy a vůněmi nás.
  
 Od solných jezer se poledne blížila; žhavostí blankytů
 všemu, co zemřelo, let jejich zazvonil hranami;
 křídla svá fosforná po celém obzoru k zenitu
 prostřela nad námi.
 Kam jejich stíny se složily, zraky se v umdlení zavřely,
 krev jako výheň metala reflexy v nejčistších snech:
 mučící palčivost uprostřed věčnosti štěstí,
 nebeské město v plamenech.
  
 Květy jsem viděla: držely kalichy do slunce rozvité
 jak panny své lampy, zlatými oleji nalité;
 a v lampách ohně se ve větru vlnily, temněly, nítily,
 na cestu tajemné rozkoše svítily.
  
 Řekni mi, duše má, kam jitra tvá zbloudila,
 poledne odlétla,
 bohatství květů jak odkvetla?
 Jitra má zkvétají přede mnou
 v růžích, jež nevadnou;
 poledne v hnízdo své do slunce odlétla,
 se sluncem zapadnou;
 a květy mé v tázavém pohledu zraků mých
 nemocí zemřely záhadnou.