Otokar Březina

RUCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Stráž nad mrtvými.

 Po utišení nesčíslných požárů,
 když soumraky, jak popel plný jisker, v závějích
 se položily mezi válčícími tábory,
 svých sladkých bratří hledat vyšli jsme
 v příměří.
 A podle blednoucího vyzáření aureol
 jsme krásné hlavy jejich poznali,
 opřené o kamenné polštáře
 jak ve snění.
 
 Však páry jitra nového se srážely
 na jejich čelech rosou smrtelnou,
 a v onen večer, který šero své
 nad tisíci dní našich rozestřel,
 pod všemi svými polibky jsme cítili jich tahy tázavé
 a vynucený úsměv jejich záhadný -
 
 Bdít budeme nad stany bratří spících, v modlitbách,
 a stromy, vody, země, budou s námi teskniti
 i města přátelská. Uprostřed černých oceánů zničení
 ostrovy mlčenlivé budou naše sny
 a loďstva mrtvých, v horká pásma plujících,
 na horizontech siných světel uzříme.
 
 Nehoří všechny květy tvé se všemi hvězdami
 nad hroby nesčíslnými, jak lampy náhrobní
 za večerů v oktávu tajemném tvých vítězů?
 A nestvořil jsi miliony jazyků
 od hořkých povzdechnutí trav a mechů pokorných
 až k výmluvnosti plamenů a bílých sluncí v zoufalství,
 by zakvílely v tisíciletích tíž kletby tvé,
 žal věcí pomíjejících?
 A ze všech břehů kosmu nepláče
 šílenství rukou marně rozpjatých,
 tep srdcí oddělených nekonečnostmi?
 Hřmí ve všem žíravé tvé proudy propastné,
 vře jimi kámen, krev i myšlení,
 oblaky věcí věčný vítr v nesčíslné formy přelívá
 a místa jednoho se netkl nikdo rukou ani myšlenkou
 dvakráte.
 
 A naše vlastní bytost záhadná!
 Na hranici své žalmy pějící
 v šarlatném plášti plamenů!
 A s lehkostí, jak obraz nekonečna ve zracích,
 tíž provinění tajemného nesoucí,
 sen tragický tohoto vesmíru!
 V ohnivých řasách měnivých a nádherných,
 jež do tváře jí šlehají tvým větrem zdouvané
 a vesmír dávají jí zříti plameny jak závojem,
 v třesení zatajeném stojí vztýčená.
 A rozjařená jako v (...)
(......)