David Brin

POŠŤÁK
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6

DENA

"V téhle staré továrně schraňujeme zařízení na projekt Tisíciletí. Vidíte, že jsme skutečně sotva začali. Ještě se nemůžeme pustit do stavby opravdových robotů, jak si to ve svých budoucích plánech představuje Cyclops. Nejdřív musíme obnovit nějaké výrobní kapacity."

Gordonův průvodce ho vedl tmavou chodbou, plnou do výšky vyrovnaných beden se součástkami a přístroji z jiné doby. "V prvním kroku jsme se samozřejmě snažili zachránit toho co nejvíc před rozpadem a zničením. Tady máme jenom část toho, co jsme posbírali. Co nebude možné využít v nejbližší době, schováváme pro pozdější uplatnění jinde."

Peter Aage, vytáhlý světlovlasý muž jen o trochu starší než Gordon, byl studentem Corvalliské státní univerzity, když vypukla válka. Byl jeden z nejmladších mezi těmi, kdo nosili černě obroubený bílý plášť Pracovníků Cyclopsu. Ale i on už měl šedivě prokvetlé spánky.

Aage byl také strýc a jediný zbývající příbuzný malého hocha, kterého Gordon zachránil v troskách Eugenu. Žádné velké projevy vděku nepředváděl, ale bylo zjevné, že se Gordonovi cítí zavázán. Nikdo z výše postavených Pracovníků neměl námitky, když trval na tom, že právě on návštěvníkovi ukáže Cyclopsův program potření temna v Oregonu.

"Tady jsme začali s opravami některých menších počítačů a jiných jednoduchých zařízení," řekl Aage Gordonovi, když ho vedl kolem beden s vytříděnými a označenými elektronickými součástkami. "Nejtěžší je nahradit obvody, které shořely v prvních několika okamžicích války, když nepřítel nad celým kontinentem odpálil zdroje vysokofrekvenčních elektromagnetických pulzů. Víte, to byly ty úplně první bomby."

Gordon se vědoucně usmál a Aage zrudl. Pozvedl omluvně ruku: "Promiňte. Jsem už tak zvyklý, že musím všechno vysvětlovat docela jednoduše… Vy na východě toho samozřejmě o elektromagnetických pulzech budete vědět mnohem víc než my."

"Já nejsem technik," odpověděl Gordon a v duchu zalitoval, že švindluje tak dobře. Byl by raději, kdyby se dozvěděl víc.

Ale Aage se vrátil k původnímu tématu: "Tedy, jak jsem říkal, tady se dělá většina restaurátorských prací. Je to namáhavé, ale jakmile budeme schopni vyrábět ve větším elektřinu a dokážeme zajistit nejzákladnější potřeby, chceme tyhle mikropočítače znovu začít využívat ve všech školách a dílnách i v okolních vesnicích. Je to náročný úkol, ale Cyclops si je jistý, že to ještě za svého života můžeme stihnout."

Na konci chodby plné regálů se otevřela velká tovární hala. Ve střeše byla řada stropních oken, takže zářivky byly použity jen úsporně. Přesto bylo ze všech stran slyšet slabé elektrické hučení a po celém prostoru přesouvali technici v bílých pláštích sem a tam různá elektronická zařízení. Podél všech zdí byly do výšky naskládány příspěvky z okolních osad a usedlostí, kterými platily za prospěšné pokyny od Cyclopsu.

Každý den přicházely další stroje a přístroje všemožného druhu, ale také drobné příspěvky v potravinách a ošacení pro lidské pomocníky Cyclopsu, a podle toho, co Gordon slyšel, mohli to všechno obyvatelé údolí klidně postrádat. Jaký by ostatně měli ze starých strojů sami užitek?

A tak nebylo divu, že si tu na žádnou "tyranii strojů" nikdo nestěžoval. Náklady na superpočítač se kryly lehko a výměnou za ně mělo údolí svého Šalamouna – a snad i Mojžíše, který je vyvede z pouště. Gordon si připomněl ten jemný hlas, který tak dávno slyšel, a uznal, že je to výhodný obchod.

"Cyclops tohle přechodové stadium pečlivě naplánoval," vysvětlil Aage. "Viděl jste naši malou montážní linku na vodní a větrné turbíny. Kromě toho pomáháme okolním kovářům zdokonalovat kovárny a farmářům připravovat osevní plány. Dětem v údolí rozdáváme staré elektronické hry a doufáme, že je tím připravíme na práci s lepšími věcmi, třeba počítači, až přijde čas."

Prošli kolem pracovního stolu, kde se šedovlasí dělníci skláněli nad pableskujícími signálkami a obrazovkami zářícími počítačovými kódy. Gordon, kterého to všechno tak trochu opojilo, měl pocit, jako by čistě náhodou zabloudil do světlem prozářené dílny, kde parta moudrých a přívětivých trpaslíků pečlivě opravuje zničené sny.

Většina techniků už byla středního i vyššího věku. Gordonovi připadalo, že pospíchají, aby toho co nejvíce stihli, než vzdělaná generace navždy odejde.

"Samozřejmě, že teď, když máme zase kontakt s Obnovenými Spojenými státy," pokračoval Peter Aage, "můžeme doufat v rychlejší postup. Mohl bych vám například dát dlouhý seznam čipů, které nijak nedokážeme vyrobit. Byl by to obrovský skok kupředu. Součástky o váze pouhých osm uncí by posunuly program Cyclopsu o čtyři roky vpřed, kdyby nám St. Paul City mohlo poskytnout, co potřebujeme."

Gordon se vyhnul pohledu do Aagových očí a sklonil se nad rozebraným počítačem, jako by si jeho vnitřnosti nutně musel prohlédnout. "Já o těchhle věcech moc nevím," řekl a polkl, "a ostatně na východě mají docela jiné starosti, než rozdávat videohry."

Užil takové formulace, aby nemusel lhát ani o slovo víc, než bylo nevyhnutelně nutné. Ale Pracovník Cyclopsu zbledl, jako by dostal ránu.

"Jsem já to ale hlupák! Oni se tam jistě museli potýkat se strašlivým zářením a chorobami a hladomorem a holnisty… Nejspíš my tady v Oregonu máme velké štěstí. Samozřejmě, budeme si zatím muset poradit sami, než nám celá ostatní země bude moci pomáhat."

Gordon přikývl. Oba říkali čistou pravdu, ale jen jeden z nich věděl, jak smutná pravda to je.

V nastalém nepříjemném tichu se Gordon chopil první otázky, která ho napadla: "Takže vy rozdáváte hračky s bateriemi, asi jako když misionáři šíří osvětu?"

Aage se zasmál: "Ano, tak jste se o nás také poprvé dozvěděl, že? Já vím, že to zní primitivně, ale účinkuje to. Pojďte, seznámím vás s vedoucí toho programu. Jestli je někdo opravdovým pozůstatkem 20. století, tak je to Dena Spurgenová. Až se s ní seznámíte, pochopíte, jak to myslím."

Zavedl Gordona do postranních dveří a šli dál chodbou, zavalenou všemožným harampádím, až přišli do místnosti, kterou jako by oživoval slaboulinký elektrický bzukot.

Všude kolem byly regály plné drátů, až to vypadalo, jako by zdi byly obrostlé břečťanem. Uprostřed té změti trůnily spousty malých válečků a krychliček nasazených do kontaktních soklů. Gordon i po všech těch letech rychle pochopil, že jsou to akumulátorové baterie, které se tu proudem z corvalliských generátorů dobíjejí.

Na druhém konci dlouhé místnosti naslouchaly tři civilně oděné osoby čtvrté, která měla světlé vlasy a na sobe černě obroubený bílý plášť Pracovníka Cyclopsu. Gordon překvapeně zamžikal, když si uvědomil, že jsou to všechno mladé ženy.

Aage mu pošeptal do ucha: "Měl bych vás varovat. Dena sice je nejmladší Pracovník Cyclopsu, ale v jednom ohledu je to muzejní exponát. Je to nefalšovaná, upřímně věřící a zavilá feministka."

Peter se zašklebil. S rozpadem civilizace zmizela spousta věcí. Kdysi se běžně užívalo tolika různých slov, která dnes člověk vůbec neslyšel. Gordon se znovu zvědavě podíval.

Byla vysoká, zvlášť na ženu vyrostlou v těchhle dobách. Protože stála zády k němu, nemohl si udělat příliš přesnou představu o její podobě, ale hlas měla tichý a jistý, když oslovovala tři mladé ženy, které jí napjatě naslouchaly.

"Takže nechci, abyste na příští cestě zase takhle riskovaly. Slyšíš mě, Tracy? Trvalo mi to rok a div jsem si plíce nevymluvila, než jsem dosáhla toho, aby nám tenhle úkol svěřili. Nezáleží na tom, že je to logické a že lidé ve vzdálených vesnicích se méně bojí, když vidí, že posel je žena. Veškerá logika světa bude k ničemu, jestli se některé z vás něco stane."

"Ale Deno," zaprotestovala malá bruneta rozhodného vzezření, "v Tillamooku už o Cyclopsu slyšeli a bylo to jen takové rychlé odskočení z mojí vesnice. A stejně, když s sebou vezmu Sama a Holmera, jenom mě zdržují."

"To je jedno!" přerušila ji ta urostlejší. "Ty hochy s sebou příště prostě vezmeš! A to myslím vážně. Nebo se raz dva ocitneš v Beaverville a budeš tam učit a rodit děťátka…"

Zarazila se, když si všimla, že její podřízené přestaly dávat pozor. Zíraly na Gordona.

"Pojď sem, Deno, představím tě panu inspektorovi," řekl Peter Aage. "Určitě by se rád podíval na vaše dobíjecí zařízení a dozvěděl se něco o vaší… misionářské práci."

A ke Gordonovi tlumeně a s mírným úsměvem podotkl: "Teď už jsem si mohl vybrat jen mezi tím, že vás buď představím, nebo si dám zlomit ruku. Dávejte si pozor, Gordone." A pak dodal hlasitěji, aby to slyšela i přicházející Pracovnice: "Mám tu ještě něco na práci. Přijdu za chvíli a odvedu vás na pohovor."

Gordon směrem za odcházejícím Aagem pokývl. Cítil se tu teď tak trochu bezbranný, když se na něj všechny ty ženy dívaly.

"Pro dnešek je to všechno, děvčata. Setkáme se zítra odpoledne a naplánujeme další cestu." Ostatní protestovaly nesouhlasnými pohledy, ale stačilo, aby Dena potřásla hlavou, a dívky byly ze dveří. Jejich ostýchavé úsměvy a chichotání, když Gordon smekl čepici, ostře kontrastovaly s dlouhým nožem, který měla každá po boku.

Teprve když se Dena Spurgenová usmála a podala Gordonovi ruku, uvědomil si, jak musí být mladá.

Když bouchly bomby, nemohlo jí být víc než šest.

Její stisk byl stejně pevný jako její způsoby, ale jemná, hebká kůže svědčila o životě stráveném spíš u knih než u cepu a pluhu. Zelenýma očima pohlížela do těch jeho s neskrývanou zvědavostí. Gordon přemýšlel, kdy se s někým takovýmhle setkal.

V Minneapolisu, v tom ztřeštěném roce ve druháku, odpověděl si náhle. Jenže tehdy byla ze staršího ročníku. To je zvláštní, že si tu dívku ještě teď, po tak dlouhé době, pořád pamatuju.

Dena se zasmála: "Dovolíte, abych si tipla, na co se chcete zeptat? Ano, jsem mladá a jsem žena. Neodpovídám plně požadavkům na řádného člena týmu, tím méně na šéfa důležitého programu."

"Odpusťte," přikývl, "ale tohle jsem si opravdu myslel."

"To vůbec nevadí, beztak všichni říkají, že jsem anachronismus. Ono je to tak, že doktor Lazarensky a doktor Teigher a všichni ostatní mě adoptovali, když moji rodiče přišli o život za protitechnologických bouří. Od té doby mě všichni rozmazlovali a já jsem se toho naučila využívat, čehož jste si jistě všiml, jestli jste poslouchal, co jsem říkala svým děvčatům."

Gordon konečně usoudil, že o její postavě by se nejspíš dalo říct, že je pohledná. Snad trochu moc dlouhá tvář, a také bradu má poněkud hranatou, ale když se směje sama sobě, jako by se jí obličej rozsvítil.

"Stejně," dodala a upravila něco na stěně plné drátů a válečků, "už možná nebudeme schopni vychovat další inženýry. Ale jak napěchovat elektrony do baterie, na to člověk moc fištrónu mít nemusí."

Gordon se zasmál. "To sama sebe podceňujete, já musel zkoušku ze základů fyziky dělat dvakrát. Ostatně Cyclops jistě věděl, co dělá, když vás tou prací pověřil."

Po téhle poznámce se Dena zarděla a sklopila oči. "Ano, možná, nejspíš to tak bude…"

Skromnost? zamyslel se Gordon. To děvče je samé překvapení, to bych u ní nečekal.

"Sakra! Tak brzy. Peter už jde," řekla mnohem tišším hlasem.

Peter Aage právě přerovnával nějaké harampádí na konci chodby. Gordon pohlédl na své staromódní mechanické hodinky, které mu jeden z místních techniků seřídil, takže už se nepředbíhaly každou hodinu o půl minuty. "Není divu, za deset minut mám pohovor," řekl, když si znovu potřásli rukama. "Ale doufám, že si ještě spolu promluvíme, Deno."

Znovu se usmála. "To docela určitě. Chtěla bych se vás vyptat, jak vypadal váš život tehdy před válkou."

Ne na Obnovené Spojené státy, ale na staré časy. Neobvyklé. A proč v tom případě já? Co jí můžu já o ztracené době říct takového, co by se nemohla dozvědět ze vzpomínek kohokoli jiného, komu je přes pětatřicet?

V zamyšlení nad tou otázkou prošel k Aageovi do chodby a prošel spolu s ním tmavým skladištěm k východu.

"Omlouvám se, že vás odsud tak honím," prohlásil Aage, "ale nesmíme se opozdit. Jestli si něco nepřejeme, tak rozhodně nechat si vynadat od Cyclopsu."

Široce se usmál, ale Gordon měl pocit, že je to žert jenom napůl. Strážní s puškami a bílými páskami na rukávu na ně pokývli, když vyšli ven, do zářivého slunečného dne.

"Doufám, že vaše rozmluva s Cyclopsem proběhne dobře, Gordone," řekl mu jeho průvodce.

"Jsme samozřejmě všichni nadšeni, že máme zase nějaké spojení se zbytkem země. Jsem si jist, že Cyclops bude chtít všemožně spolupracovat."

Cyclops, vrátil se Gordon do reality. Tohle nejde odložit. A ani nevím, jestli mám v sobě víc nedočkavosti nebo obav.

Věděl, že musí svou hru dohrát do konce. Nemá na vybranou. "Já si myslím přesně totéž," pronesl nahlas. "Chci vám taky všemožně pomoct." Tohle říkal z upřímného srdce.

Peter Aage se odvrátil a vedl ho přes pečlivě stříhaný trávník k Domu Cyclopsu. Gordon se ale na okamžik zamyslel – zdálo se mu to, nebo spatřil na kratičký okamžik v technikových očích výraz smutku a hlubokého pocitu viny?