David Brin

POŠŤÁK
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

7

CYCLOPS

Vstupní hala Domu Cyclopsu, kdysi Laboratoře umělé inteligence při univerzitě státu Oregon, byla překvapivou připomínkou blahobytnějších dob. Zlatavý koberec byl čerstvě vyluxovaný a jen mírně ošlapaný. Ve dřevem obložené čekárně se svítivě lesklým elegantním nábytkem čekali na krátké pohovory s velkým strojem rolníci i hodnostáři z vesnic až čtyřicet mil vzdálených a v rukou nervózně žmoulali svinuté žádosti.

Když radní a farmáři Gordona spatřili, všichni vstali. Několik nejodvážnějších k němu přistoupilo a upřímně mu tiskli ruku drsnými, od práce ztvrdlými dlaněmi. V jejich pohledech i uctivých tichých hlasech se jasně odrážela naděje a zvědavost. Gordon ukryl své myšlenky za úsměv, zdvořile pokyvoval, ale přál si, aby mohl s Aagem čekat někde jinde.

Konečně se na ně usmála hezká sekretářka a pokynula jim, aby prošli dveřmi na konci haly. Když Gordon se svým průvodcem procházel dlouhou chodbou do přijímací místnosti, spatřil dva muže, kteří se blížili z opačného konce. Jeden z nich byl Pracovník Cyclopsu, oblečený do známého černě obroubeného bílého pláště. Ten druhý, občan ve vybledlém, ale pečlivě udržovaném předválečném obleku, se šklebil nad dlouhým papírovým pásem počítačové sjetiny.

"Já tomu stejně pořád nějak nerozumím, doktore Grobere. Máme teda podle Cyclopsu tu studnu kopat u severního průsmyku, nebo nemáme? Abych vám pravdu řek, tak mi jeho odpověď vůbec není jasná."

"Podívejte, Herbe, řekněte svým lidem, že není Cyclopsovým úkolem přežvýkat vám všechno až do posledního detailu. Může vám propočítat varianty, ale konečné rozhodnutí místo vás dělat nebude."

Farmář si popotáhl příliš těsný límeček. "Jasně, to každej ví, ale dřív jsme od něho dostávali jednoznačnější odpovědi. Proč nemůže tentokrát mluvit jasnějc?"

"Jednak je to dvacet let, Herbe, co se geologické mapy v Cyclopsových databankách naposled aktualizovaly. A pak, jistě víte, že Cyclops byl navržen tak, aby vedl rozmluvy s odborníky na nejvyšší úrovni, že? Je tedy jen samozřejmé, že mnohé jeho vysvětlení je nad naše chápání… někdy i nás několika vědců, co jsme přežili."

"Ano, a-ale…" V tu chvíli návštěvník vzhlédl a spatřil blížícího se Gordona. Učinil pohyb, jako by chtěl smeknout klobouk, který neměl, pak si otřel dlaň o kalhoty a nervózně mu podal ruku.

"Herb Kalo ze Sciotownu, pane inspektore. Je to pro mě opravdu čest, pane."

Gordon zabreptal pár zdvořilůstek a potřásl tomu muži rukou, přičemž se víc než kdy jindy cítil jako nějaký politik.

"Ano, pane inspektore, čest. Doufám, že máte v plánu zajet také k nám a zřídit u nás poštu. Jestli jo, tak vám můžu slíbit uvítání, jaký jste eště…"

"Poslyšte, Herbe," přerušil ho starší technik, "pan Krantz jde na schůzku se Cyclopsem." A pohlédl významně na své digitální hodinky.

Kalo zrudl a přikývl. "Pamatujte na to pozvání, pane Krantzi. My se o vás dobře postaráme…" Když odcházel chodbou dál směrem ke vstupní hale, téměř se ukláněl. Ostatní si toho zřejmě nevšimli, ale Gordon měl na okamžik pocit, jako by mu tváře hořely.

"Očekáváme vás, pane," pronesl k němu starší technik a vykročil s nimi chodbou dál.

 

Díky dlouhému životu v divočině měl Gordon uši zřejmě citlivější, než si tihle městští lidé dokázali představit. Když se spolu se svými průvodci blížil k otevřeným dveřím zasedačky, zaslechl tlumený spor a úmyslně zpomalil krok, jako by si chtěl z uniformy otřepat pár smítek.

"Jak můžeme vědět, že ty dokumenty, co nám ukázal, jsou pravé?" ptal se kdosi tam vepředu. "Jistě, byly samé razítko, ale stejně vypadaly dost neuměle. A ta povídačka o laserových satelitech, jestli vám mám říct svůj názor, je pěkně za vlasy přitažená."

"Možná, ale na druhou stranu vysvětluje, proč jsme patnáct let nic neslyšeli," odpověděl jiný hlas. "A kdyby to byl podvodník, tak jak vysvětlíš ty dopisy, které přivezl kurýr? Eliáš Murphy v Albany dostal zprávu od své sestry, kterou neviděl celá léta. A George Seavers vyrazil ze své farmy v Greenburry do Curtinu za svou ženou, o které si už myslel, že je mrtvá."

"Nechápu, proč by na tom mělo záležet," vložil se do hovoru mírně třetí hlas. "Lidi tomu věří, a to je důležité…"

Peter Aage si pospíšil kupředu a ve dveřích si odkašlal. Čtyři muži a dvě ženy v bílých pláštích vstali od leštěného dubového stolu v tlumeně osvětlené zasedačce, když tam Gordon za Aagem vstoupil. Až na Petera už všichni dávno překročili střední věk.

Gordon jednomu po druhém potřásl rukou a byl rád, že už se s každým z nich setkal předtím, protože zapamatovat si při hromadném představování jména by za těchhle okolností bylo obtížné. Snažil se být zdvořilý, ale zrak mu neustále sklouzával k široké skleněné tabuli, která rozdělovala přijímací místnost na dvě části.

Stůl u toho předělu naráz končil, a i když zasedačka byla osvětlena jen tlumeně, prostora za sklem byla ještě tmavší. Na chvějivém měňavém povrchu zářilo jediné bodové světlo, podobné perle nebo měsíci v tmavé noci.

Za jediným, šedě blyštivým objektivem kamery byl tmavý válec, na němž se ve složitém, ale zřejmě znovu a znovu opakovaném pořadí rozsvěcely v několika řadách vyrovnané signálky. Cosi v tom věčně opakovaném pobíhání světélek se dotklo Gordonova nitra… Nedokázal přesně určit jak. Od těch blikajících řad světelných bodů bylo těžké odtrhnout oči.

Stroj byl zahalen měkkým oblakem husté páry, a i když sklo bylo tlusté, měl Gordon nezřetelný pocit chladu, vycházejícího ze vzdálenějšího konce místnosti.

Doktor Edvard Teigher, vrchní Pracovník, ho vzal za paži a postavil se s ním před skleněné oko. "Cyclopsi," řekl, "dovolte, abych vám představil pana Gordona Krantze. Předložil nám pověřovací listiny, ze kterých vyplývá, že je poštovním inspektorem federální vlády a zástupcem Obnovených Spojených států."

"Pane Krantzi, dovolte, abych vám představil Cyclops."

Gordon pohlédl do perlivého objektivu, na blýskající světla a vznášející se mlhu, a musel v sobě potlačit pocit malého dítěte, které se jaksepatří zapletlo do lží.

"Těší mě, že se s vámi setkávám, Gordone. Prosím, posaďte se."

Jemný hlas zněl dokonale lidsky. Vycházel z reproduktoru dubového stolu. Gordon usedl do čalouněné židle, kterou mu přisunul Peter Aage. Následovala pauza. Pak Cyclops znovu promluvil.

"Zprávy, které přinášíte, jsou radostné, Gordone. Po všech těch letech péče o lidi ve willamettském údolí mi znějí skoro až nepravděpodobně příznivě."

Další krátká zámlka, pak: "Součinnost s mými přáteli, kteří trvají na tom, že jsou mými Pracovníky, je práce velmi vděčná, ale také velmi osamělá a obtížná, zvlášť když si představím, že ostatní svět leží v troskách. Řekněte mi, prosím, Gordone, přežili na východě někteří z mých bratrů?"

Teď si musel Gordon dát pozor. Potřásl hlavou a našel hlas: "Ne, Cyclopsi. Moc mě to mrzí, ale žádný další z vynikajících strojů zkázu nepřežil. Obávám se, že jste poslední svého druhu, který zůstal naživu."

I když litoval, že mu musí takovou zprávu sdělit, považoval pro sebe za dobré znamení, že může začít něčím, co je pravda.

Cyclops dlouho mlčel. Slabé povzdechnutí téměř podobné vzlyku bylo určitě jen dílem Gordonovy fantazie.

Během té pauzy začala jasně blikat světélka v prohlubni pod objektivem, jako by znovu a znovu dávala ve skrytém jazyce jakési znamení. Gordon věděl, že musí mluvit dál, jinak ho to hypnotické znamení zcela zmátne. "Totiž, Cyclopsi, většina velkých počítačů zahynula hned v prvních vteřinách války – víte, ty elektromagnetické pulzy. Nemůžu se ubránit zvědavosti a musím se zeptat, jak jste to přežil vy."

Vypadalo to, že si i stroj, stejně jako Gordon, nechává chvilku na rozmyšlenou, než odpoví.

"To je dobrá otázka. Mé přežití byla zřejmě šťastná shoda okolností v mém časovém rozvrhu. Víte, k válce došlo zrovna v den, který byl tady na univerzitě návštěvní. Byl jsem zrovna ve Faradayově kleci, brzy mě měli začít veřejně předvádět, když přišly ty impulzy. Takže…"

I když Gordona Cyclopsovo vyprávění zajímalo, na chvíli se cítil jako v sedmém nebi. Chopil se v tomhle pohovoru iniciativy a kladl otázky, přesně jak by to dělal "federální inspektor". Pohlédl na věcně se tvářící lidské spolupracovníky a věděl, že dosáhl malého vítězství. Berou ho doopravdy vážně.

Takhle to snad přece jenom půjde.

Na běhající světélka se pořád snažil nedívat a brzy pocítil, jak se i v chladu, vycházejícím od hluboce podchlazené skleněné desky, začíná potit.