David Brin

POŠŤÁK
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

8

Za čtyři dny byly schůzky a jednání u konce. Najednou, dříve než se na to stačil doopravdy připravit, nastal čas zase odjet. Doprovázel ho Peter Aage a pomáhal mu nést dvě útlé sedlové brašny ke stájím, kde mu připravovali koně.

"Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, Gordone. Já vím, že jste jistě byl už netrpělivý a chtěl jste se vrátit k budování své poštovní sítě. Cyclops vám prostě jenom chtěl zpracovat optimální itinerář, abyste severní Oregon projel co nejefektivněji."

"To je v pořádku, Petere," předstíral Gordon nevzrušený klid. "Ta přestávka nebyla špatná a za pomoc jsem vděčný."

Nějakou chvíli šli beze slova, i když v Gordonovi tiše řádila celá bouře myšlenek. Kdyby Peter věděl, oč raději bych tady zůstal! Kdyby to jenom nějak šlo…

Zamiloval se do prostého pohodlí svého hostinského pokoje naproti Domu Cyclopsu, velkých porcí chutného jídla ve společné jídelně a do impozantní knihovny plné dobře opečovávaných knih. Nejvíc ze všeho mu asi bude scházet elektrické světlo vedle postele. Po všechny ty čtyři večery si v posteli četl, až usnul. Byl to zvyk z mládí, po dlouhá léta zasutý kdesi v paměti a teď bleskově obnovený.

Dvojice strážců v červenohnědých kabátcích zasalutovala, když Gordon s Aagem zabočili za roh Domu Cyclopsu a vykročili napříč přes otevřené prostranství ke stájím.

Zatímco čekal, až mu Cyclops připraví itinerář, navštívil Gordon mnohá místa v okolí Corvallisu a povídal si s desítkami lidí o vědecky řízeném zemědělství, o prostých, ale technicky vyspělých řemeslech a o teoretických základech volné konfederace, která zajišťovala Cyclopsův mír. Tajemství údolí bylo prosté. Komu by se chtělo válčit, když by to znamenalo vyloučení z bájeslovného ráje nevídaných divů, které úžasný stroj do budoucna sliboval?

Ale jeden rozhovor se mu vryl do paměti zvlášť hluboko.

Dlouho do noci ho včera večer Dena Spurgenová se dvěma svými emisarkami zdržovala u krbu ve společné jídelně, stále mu dolévala čaj, až to v něm žbluňkalo, a propírala ho dotazy na jeho život před osudovou válkou i po ní.

Gordon se naučil mnoha manévrům, jak se vyhnout příliš konkrétnímu sdělení o "Obnovených Spojených státech", ale proti takovémuhle zpracovávání žádnou obranu připravenou neměl. To, co všechny ostatní uvádělo v nadšení – kontakt s ostatní zemí –, Denu vzrušovalo podstatně méně. Bylo jasné, že je to proces, který potrvá desítky let.

Ne, ona chtěla vědět něco o světě těsně před bombami a po nich. Zvlášť přitažlivý pro ni byl ten hrozný, tragický rok, který Gordon prožil s poručíkem Vanem a četou domobranců. Chtěla se něco dozvědět o každém příslušníkovi té jednotky, o jeho chybách a slabostech, ale i o odvaze – nebo tvrdohlavosti –, která ho nutila pokračovat v boji za dávno prohranou věc.

Ne… ne prohranou. Gordon se právě včas upamatoval, že musí k bitvě o meekerský okres přibájit šťastný konec. Dorazila jízda. Sýpky byly v poslední chvíli zachráněny. Dobří muži zahynuli – nešetřil podrobnostmi při vyprávění o trápení malého Kielra nebo o statečném postoji Drewa Simmse – jenže v jeho příběhu nezápasili marně.

Vyprávěl to tak, jak to mělo dopadnout, a sám byl překvapen, jak silně po tom teď toužil. Ženy poslouchaly s napjatou pozorností, jako by to byla krásná pohádka před spaním nebo velmi důležitá učební látka, ze které budou zítra ráno zkoušeny.

Rád bych věděl, co si z toho vybraly, co se v té mojí povídačce snažily najít.

Snad to bylo tím, že dolní povodí Willamette žilo už tak dlouho v klidu a míru, ale Dena chtěla slyšet také o nejhorším člověku, se kterým měl kdy co dělat… všechno, co věděl o rozkrádačích, hypersurvivalistech a holnistech.

Ten vřed na těle obrody společnosti z konce století… Doufám, že se škvaříš v pekle, Nathane Holne!

Dena se vyptávala i potom, když Tracy a Mary u krbu usnuly. Normálně by ho blízkost a obdivná pozornost přitažlivé ženy vzrušovala, jenže tohle bylo něco jiného než Abby v Pine View. I když se zdálo, že ani v tomhle ohledu není pro Denu nijak nezajímavý. Vypadalo to ale, že v něm pro tuto chvíli spatřuje především hodnotu zdroje informací, a jestliže tu měl pobýt všeho všudy několik dní, měla naprosto jasno v otázce, jak toho času co nejlépe využít.

Celkově na Gordona působila jako člověk s velmi silnou vůlí, snad až trochu posedlý. Věděl ale, že ji to bude mrzet, až bude muset odjet.

Možná jako jedinou. Gordon měl neodbytný pocit, že většina Pracovníků Cyclopsu se ho docela ráda zbaví. I Peter Aage teď vypadal, jako by se mu ulevilo.

Je to moje úloha, samozřejmě. Jsou z toho nervózní. A možná kdesi uvnitř přece jen pociťují jakousi faleš. To jim nemůžu vyčítat.

Ale i kdyby většina techniků jeho báchorkám věřila, neměli žádný zvláštní důvod nějak milovat zástupce vzdálené "vlády", která se jim dříve nebo později začne míchat do toho, co tak dlouho budovali. Mluvili o tom, jak velmi jim jde o kontakt s okolním světem, ale Gordon vnímal, že si leckdo z nich myslí, že to bude v nejlepším případě znamenat přijímání rozkazů odjinud.

Ne že by se samozřejmě měli čeho bát.

Co si myslí samotný Cyclops, tím si Gordon stále nebyl jist. Mohutný stroj, který na sebe vzal odpovědnost za celé údolí, mluvil při dalších schůzkách především ve vzdálených náznacích. Žádné žerty, žádné chytré slovní hříčky, jen uhlazená, upjatá vážnost. Ve srovnání se vzpomínkou na ten předválečný den v Minneapolisu byl takovýhle chlad pro Gordona rozčarováním.

Možná ovšem, že tu vzdálenou vzpomínku na jiný superpočítač přibarvil čas. Cyclops a jeho pomocníci toho tady tolik dokázali. Není na Gordonovi, aby vyslovoval soudy.

Upřel zrak na změť jakýchsi ohořelých konstrukcí, kolem níž se svým průvodcem právě procházel. "Vypadá to, že se tu kdysi dost bojovalo," poznamenal nahlas.

Peter se při té vzpomínce zakřenil: "Támhle u té staré rozvodny jsme odrazili útok jedné té antitechnické bandy. Vidíte, ty roztavené transformátory a starý záložní generátor. Vyhodili to všechno do vzduchu a my jsme potom museli přejít na větrnou a vodní energii."

Zčernalé zbytky transformátorů a rozvodného zařízení se ještě pořád v neúpravných hromadách válely na místě, kde museli vědci a technici bojovat o záchranu svého životního díla. Gordonovi to připomnělo jeho další starost.

"Pořád si myslím, Petere, že by se mělo udělat víc proti té možné invazi survivalistů. Jestli jsem těm průzkumníkům správně rozuměl, tak brzy nastane."

"Sám jste ale říkal, že jste z jejich rozhovoru slyšel jen úryvky, kterým jste také možná nesprávně porozuměl," namítl Aage. "Posílíme samozřejmě hlídky, jen co budeme mít možnost zpracovat plány a trochu víc si o tom promluvit. Musíte ale chápat, že Cyclops je nucen taky myslet na svou hodnověrnost. Všeobecnou mobilizaci jsme tu neměli už deset let. Kdyby ji Cyclops vyhlásil a pak by se ukázalo, že to byl falešný poplach…" Jaké by to mělo důsledky, to už nedopověděl.

Gordon věděl, že předáci okolních vesnic mají k jeho vyprávění své výhrady. Nechce se jim odvolávat muže z druhého osevu. A Cyclops vyjádřil pochyby o tom, že by se holnistické bandy skutečně dokázaly zorganizovat k opravdu zásadnímu výpadu o několik set mil vzhůru po pobřeží. To by naprosto odporovalo hypersurvivalistické mentalitě, vysvětloval velký počítač.

Gordon nakonec musel dát na Cyclopsova slova. Supravodivé paměťové banky počítače měly koneckonců přístup k veškerým psychologickým testům, co jich kdy bylo napsáno, a také ke všem pracím samotného Holna.

Možná byli vyzvědači z Rogue River jen na drobné loupeživé výpravě a vedli při tom silácké řeči, aby si připadali důležitější.

Možná.

No, tak jsme tu.

Stájník si od něho vzal brašnu s několika osobními věcmi a třemi knihami vypůjčenými z veřejné knihovny. Čekal tu už osedlaný nový kůň, urostlý a silný valach, a velká flegmatická kobyla, která měla nést zásoby a dva pytle nadité dopisy plnými naděje. Jestli bude z padesáti adresátů naživu jeden, bude to zázrak. Ale i pro těch pár může třeba jediný dopis hodně znamenat. Může to být začátek dlouhého a pomalého procesu opětovného navazování kontaktu.

Třeba ve své úloze přece jen udělá něco užitečného, aspoň tolik, aby to vyvážilo lži…

Gordon se vyhoupl na valacha, poplácal rozrušené zvíře a chvíli na něj mluvil, až se zklidnilo. Peter mu podal ruku. "Za tři měsíce se zase uvidíme, až tudy budete projíždět cestou zpátky na východ."

Téměř přesně stejně to řekla Dena Spurgenová. Třeba tu budu i dřív, jestli někdy seberu dost odvahy říct vám celou pravdu.

"Do té doby, Gordone, přislíbil Cyclops zpracování řádné zprávy pro vaše nadřízené o podmínkách tady v severním Oregonu."

Aage ještě okamžik svíral jeho ruku ve své. Gordona to znovu vyvedlo z míry. Ten chlapík vypadá, jako když ho něco trápí – něco, o čem nemůže mluvit. "Hodně štěstí ve vaší cenné práci, Gordone," popřál mu upřímně. "Kdybych vám někdy v něčem – v čemkoli – mohl nějak pomoct, stačí jen dát vědět."

Gordon pokývl. Teď už nebylo třeba nic dalšího říkat. Zaplať pánbu! Pobídl valacha a obrátil ho směrem k severu. Nákladní kobyla vyrazila hned za ním.