Michail Bulgakov

MISTR A MARKÉTKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(9) KOROVJEVOVÝ KOUSKY

Nikanor Ivanovic Bosý, předseda domovní správy v čísle 302b v Sadové ulici, kde bydlel nebožtík Berlioz, nevěděl samou starostí, kde mu hlava stojí. Vypuklo to včerejší noci, ze středy na čtvrtek.

O půlnoci, jak jsme už předeslali, se dostavila do domu komise, ve které byl Želdybin, vyvolala si Nikanora Ivanovice a sdělila mu, že Berlioz zemřel, a společně s ním se odebrala do bytu číslo 50.

Zde byly úředně zapečetěny rukopisy a nebožtíkovy osobní věci. V té době byste v bytě marně hledali posluhovačku Gruňu nebo lehkomyslného Štěpána Bogdanoviče. Komise oznámila Nikanoru Ivanoviči, že Berliozovy rukopisy se budou zkoumat, obytná plocha, to znamená tři pokoje (bývalý pokoj zlatnice, salón a jídelna) přecházejí do rukou domovní správy a věci zesnulého mají být uschovány ve zdejším bytovém prostoru, dokud nebudou známi dědicové.

Zpráva o Berliozově smrti se rozšiřila po celém domě jakousi nadpřirozenou rychlosti. Od sedmi hodin ráno ve čtvrtek vyzváněl v bytě Bosého telefon a později přicházeli nájemnici osobně s pisemnými žádostmi o přiděleni nebožtíkova bytu. Během dvou hodin jich předseda dostal dvaatřicet.

Všechny obsahovaly úpěnlivé prosby, výhrůžky, klepy, udáni a sliby, že nájemnici provedou veškeré opravy na svůj účet, dále se v nich poukazovalo na dosavadni neúnosnou stísněnost bytové plochy, a že se nedá bydlet pohromadě s bandity. Mimo jiné byste tu našli umělecky silný, ba přimo šokujici popis krádeže pelmeňů, které byly bezprostředně ukryty do kapsy saka v bytě čislo 31, dvě výhrůžky, že se pisatel zabije, a jedno přiznáni tajného těhotenství.

Bosého si vyvolávali do předsíně jeho bytu, brali ho za rukáv, něco mu špitali, spiklenecky pomrkávali a slibovali, že nezůstanou dlužníky.

Tahle kalvárie trvala celé dopoledne. Krátce po dvanácté Nikanor Ivanovic jednoduše utekl do kanceláře domovní správy, která sídlila hned u vchodu, ale když viděl, že i tam na něj čihaji, vystřelil odtud. Unikl stěži dotěravcům, kteři ho pronásledovali, přes asfaltový dvůr, zmizel v průjezdu čislo 6 a vyběhl do čtvrtého poschodí, kde byl zlořečený byt čislo 50.

Když se dostatečně vydýchal na odpočivadle, otylý předseda zazvonil u dveři bytu, ale nikdo nešel otevřít. Zazvonil podruhé, potřetí a pak začal brblat a tiše klit. Ale ani tentokrát nikdo neotevřel. Nikanor Ivanovic už to nevydržel, vytáhl z kapsy svazek duplikátnich kličů, majetek domovní správy, vlastnoručně odemkl a vešel.

 „Hej, kdepak je posluhovačka?" zvolal v pološeru předsíně. „Jak ti řikaji, Gruňa nebo jak? Jseš tady?"

Nikdo se neozval.

Bosý vytáhl z aktovky skládací metr, strhl ze dveři pečeť a vkročil do pracovny. Na tom by ještě nic nebylo, ale vtom zůstal překvapeně stát a dokonce sebou škubl.

Za nebožtíkovým stolem seděl neznámý chlapík, vytáhlý jako tyčka, v kostkovaném saku, na hlavě měl žokejskou čapku a na nose skřipec... Zkrátka a dobře, vime, o koho šlo.

 „Kterýpak vy jste, soudruhu?" zeptal se vyplašeně Nikanor (...)

(......)