Michail Bulgakov

MISTR A MARKÉTKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(8) SOUBOJ PROFESORA S BÁSNÍKEM

Ve chvíli, kdy Sťopa v Jaltě pozbyl vědomí, což bylo přibližně v půl dvanácté dopoledne, básník Ivan Bezprizorný vědomí nabyl: procitl totiž z hlubokého spánku. Chvíli pátral v paměti, jak se dostal do toho pokoje s bílými stěnami, neobvyklým nočním stolkem z jakéhosi světlého kovu a s bílými záclonami, kterými slabě prosvítalo slunce.

Pohodil hlavou, přesvědčil se, že nebolí, a vtom si uvědomil, že je v ústavu. Tohle zjištění v něm vyvolalo vzpomínku na Berliozův konec, ale kupodivu ho dnes nezdrtila. Vyspalý básník se uklidnil a začal střízlivěji uvažovat. Chvilku ležel nehybně v čisťounké, měkké, pohodlně pérované posteli a pak zpozoroval vedle sebe zvonek. Jak byl zvyklý dotýkat se mechanicky předmětů, stiskl tlačítko. Čekal, že se ozve zazvonění nebo se někdo objeví, ale stalo se něco docela jiného.

V nohách u postele se rozsvítil válec z mléčného skla s nápisem: Pít. Chvilku vyčkával a pak se pomalu zasouval, až vyskočil jiný nápis: Ošetřovatelka. Důmyslné zařízení Ivana přirozeně překvapilo. Nápis Ošetřovatelka vystřídal jiný: Povolejte lékaře!

Hm. . . mudroval básník a nevěděl, co si má s válcem dál počít. Ale štěstí mu přálo. Stiskl podruhé tlačítko na slově Ošetřovatelka. Válec odpověděl tichým zazvoněním, zastavil se, pohasl a do pokoje vešla silná sympatická žena v čistém bílém plášti.

„Dobré jitro!" pozdravila.

Ivan neodpověděl, protože považoval podobné uvítání v daných podmínkách za nevhodné. Bodejť, strčí zdravého člověka do ústavu a ještě se tváří jakoby nic!

Z ženina obličeje nezmizel dobrosrdečný výraz. Stiskla tlačítko a záclona vyjela samočinně nahoru. Lehkou průhlednou mříží, která sahala až na podlahu, vchrstlo proudem do pokoje slunce. Mříž odhalila balkón, za ním břeh řeky s četnými zákruty a na protějším břehu veselý borový les.

 „Račte se vykoupat," vybídla ho žena, pod dotykem jejích rukou se rozestoupila vnitřní stěna a za ní se objevil vanový kout a přepychově zařízená umývárna.

Ačkoli se Ivan rozhodl, že neprohodí s ženou jediné slovo, nevydržel to a při pohledu na mohutný proud vody, který se řinul z nablýskaného kohoutku do vany, prohodil ironicky:

„Heleme se! Jako v Metropolu!"

 „Kdepak," namítla hrdě žena, „u nás máme jinší komfort. Takovéhle zařízení nenajdete ani v cizině. Vědci a lékaři jezdí okukovat naši kliniku. Máme tu denně nějaké turisty." Při slově „turisté" si Ivan vybavil včerejšího konzultanta. Zamračil se, pohlédl zpod víček na ženu a řekl:

 „Turisti... Jak vy všichni zbožňujete turisty! Mimochodem, najdou se mezi nimi všelijaké typy. Já kupříkladu jsem včera trefil na jednoho... pěknej gauner!"

Málem vyklopil ošetřovatelce všecko o Pilátu Pontském, ale včas se vzpamatoval. Pro ni to stejně nemá význam, nemůže mu nijak pomoci.

Vydrhnutý básník dostal okamžitě vše, co potřebuje muž po koupeli: vyžehlenou košili, spodky a ponožky. Ale to ještě nestačilo. Žena otevřela dveře jedné skříňky, ukázala dovnitř a zeptala se:

„Co (...)

(......)