Michail Bulgakov

MISTR A MARKÉTKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(11) IVANOVO ROZDVOJENÍ

Les na protějším břehu řeky, ještě před hodinou projasněný májovým sluncem, zešedl, rozplizl se a nakonec docela zmizel.

Za oknem visela dešťová clona. Na obloze občas vyšlehovala ohnivá vlákna, nebe pukalo a pokoj nemocného se ozářil hrozivým rozeklaným světlem.

Ivan tiše plakal, seděl na posteli a pozoroval kalnou, divoce zpěněnou hladinu řeky. Při každém zahřmění srdceryvně zasténal a zakryl si rukama obličej. Na podlaze se válely popsané listy; sfoukl je vítr, který vnikl těsně před bouřkou do pokoje.

Básník se pokoušel sepsat oznámení o nebezpečném konzultantovi, ale nedařilo se mu to. Hned jak dostal od obtloustlé ošetřovatelky, které říkali Praskovja Petrovna, špaček tužky a papír, zamnul si energicky ruce, hbitě se uvelebil u stolku a pustil se směle do psaní. Začátek mu nedělal potíže:

 „Milice. Oznámení člena MASOLITu Ivana Nikolajeviče Bezprizorného. Včera večer jsme si vyšli s nebožtíkem M. A. Berliozem na Patriarchovy rybníky..."

Ale hned se zapletl - zavinilo to především slovo „nebožtík". Vycházel totiž holý nesmysl. Jak to, „vyšli jsme si s nebožtíkem"? Nebožtíci přece nechodí! Vážně, nakonec ho ještě budou považovat za blázna, usoudil a začal opravovat, co napsal. Výsledek byl následující: „s M. A. Berliozem, později nebožtíkem..."

Ani to autora neuspokojovalo. Nezbývalo než vymyslet třetí verzi, ale ta dopadla ještě hůř než obě předchozí:,, ...s Berliozem, který spadl pod tramvaj. . . "Navíc se do toho přimíchal neznámý skladatel, jmenovec, a tak Ivan musel připojit „nikoliv skladatelem..."

Když se dost natrápil s oběma Berliozy, všecko přeškrtal a rozhodl se začít něčím působivým, aby okamžitě upoutal čtenářovu pozornost. Napsal, že kocour nasedl do tramvaje, a pak přešel k epizodě s uříznutou hlavou. Hlava a konzultantovo proroctví ho přivedly k myšlence na Piláta Pontského a pro větší přesvědčivost se rozhodl vyložit celý příběh o prokurátorovi od okamžiku, kdy Pilát v bílém plášti s purpurovou podšívkou kráčel sloupovím paláce Heroda Velikého.

Usilovně pracoval, dokonce se pokoušel nakreslit Piláta Pontského a pak kocoura, jak stojí na zadních. Ale ani kresby nepomáhaly - výklad byl čím dál zamotanější a nesrozumitelnější.  Ve chvíli, kdy už se přihnal z dálky děsivý mrak s kouřovým okrajem, zastínil les a zvedl se vítr, Ivan cítil, že se mu nedostává sil, aby sepsal oznámení. Nenamáhal se proto ani posbírat rozváté papíry a tiše, hořce se rozplakal.

Dobromyslná Praskovja Fjodorovna, která ho za bouřky navštívila, se polekala, když viděla, že pláče. Zatáhla závěs, aby blesky nemocného neděsily, sebrala ze země papíry a běžela s nimi za lékařem.

Ten přišel, píchl Ivanovi do ruky injekci a ujistil ho, že nemusí plakat, protože se všecko v dobré obrátí, všecko se urovná a zapomene.

A měl pravdu. Brzy se vyhoupl za řekou známý les. Rýsoval se do posledního stromu zřetelně proti obloze, znovu vycíděné pečlivě do modra, a řeka znehybněla. Ihned po injekci opustila (...)

(......)