Michail Bulgakov

MISTR A MARKÉTKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(12) ČERNÁ MAGIE A JAK BYLA ODHALENA

Pidimuž v děravé žluté buřince a s malinovým bambulovitym nosem, oblečený v kostkovaných kalhotách a lakýrkách, vyjel na scénu Varieté na obyčejném kole. Za zvuků foxtrotu opsal kruh a pak spustil vítězoslavný pokřik, až se kolo zvedlo na zadni. Pokračoval v jizdě pouze na zadnim kole, pak se překulil vzhůru nohama a povedlo se mu v jizdě odšroubovat předni kolo a poslat ho za kulisy. Dál se projížděl na zadnim kole a šlapal rukama.

Na vysoké kovové tyči s jednim kolem a se sedlem na vrcholu vjela na scénu plnoštíhlá blondýnka v trikotu a sukni  poseté stříbrnými hvězdami a začala kroužit kolem dokola. Při každém setkání na ni mrňous přátelsky pokřikoval a nohou smekal buřinku.

Nakonec se přiřítil asi osmiletý chlapec se stařeckým obličejem a začal šmejdit mezi dospělými na miniaturní dvoukolce, opatřené obrovskou automobilovou houkačkou.

Parta vykouzlila několik smyček za zneklidňujícího víření bubnu v orchestru, dojela až na kraj scény a diváci v prvních řadách zděšeně vypískli a uhýbali, protože to vypadalo, že trojice spadne i s koly do orchestru.

V okamžiku, kdy hrozilo, že přední kola sklouznou do propasti rovnou na hlavy hudebníků, kola zastavila, cyklisté s hlasitým výkřikem „ela hop!" seskočili ze svých strojů a ukláněli se. Blondýnka přitom vysílala do obecenstva vzdušné polibky a hošík zatroubil směšný signál na svou pronikavou houkačku.

Zabouřil hromový potlesk, až se divadlo otřásalo, modrá opona postupovala z obou stran, až zakryla cyklisty, zelený světelný nápis „Východ" u dveří pohasl a v pavučině visutých hrazd pod kupolí se rozzářily bílé koule, podobné slunci. Začala přestávka před závěrečnou částí programu.

Jediný, koho ani za mák nezajímaly divy cyklistické techniky rodiny Giuliových, byl Grigorij Danilovič Rimský. Seděl opuštěn ve své kanceláři, kousal se do tenkých rtů a po tváři mu občas projela křeč. Záhadně zmizelého Lotrova následoval nečekaně Varenucha.

Rimský věděl, kam měl administrátor namířeno, ale že odešel... a nevrátil se! Krčil rameny a šeptal si sám pro sebe:

„Za co?!"

Divná věc: pro tak energického člověka jako Rimský bylo ze všeho nejjednodušší zavolat na příslušná místa, kam odešel Varenucha, a vypátrat, co se s ním stalo. A přece nebyl do deseti hodin večer s to se k něčemu podobnému odhodlat.

V deset s největším sebezapřením konečně zvedl sluchátko a zjistil, že telefon je hluchý. Posílkář hlásil, že i ostatní přístroje v budově jsou porouchané. Tenhle nepříjemný, nicméně dost běžný fakt ředitele definitivně zdrtil a zároveň potěšil: odpadla nutnost kamkoliv volat.

V okamžiku, kdy mu nad hlavou zablikalo červené světlo hlásající začátek přestávky, vešel posílkář a oznámil, že přijel cizí umělec. Ředitel sebou neznámo proč škubl a zamračený jako nebe před bouřkou zamířil do zákulisí, aby hosta uvítal, protože v divadle nebyl nikdo, kdo by se téhle povinnosti zhostil.

Do velké šatny z chodby, kde se rozdrnčely signální zvonky, pod (...)

(......)