Michail Bulgakov

MISTR A MARKÉTKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(21) LET

Mha přede mnou, mha za mnou!... Markéta proletěla známou uličkou a zabočila do jiné, která přetínala první v pravém úhlu. Tuhle záplatami vyspravenou, pokřivenou uličku, dlouhou jak jitrnice, s polozborcenými dveřmi krámku, kde prodávali do bandasek petrolej a lahvičky s nějakým smradem proti štěnicím, minula ve chvilce a vtom ji napadlo, že ačkoliv je ted naprosto svobodná a neviditelná, musí krotit své choutky. Jenom zázrakem přibrzdila a nerozbila si hlavu o starou šišatou lucernu na rohu. V posledním okamžiku se jí vyhnula, ještě pevněji sevřela smeták, plula dál už rozvážněji a přitom dávala dobrý pozor na dráty elektrického vedení i vývěsní štíty.

Třetí ulička ústila přímo na Arbat. Tady už si Markétka plně osvojila techniku letu a bylo jí jasné, že její dřevěný oř reaguje na sebemenší pohyb rukou či nohou a že zejména ve městě musí být člověk opatrný a držet se zpátky. Mimo jiné se přesvědčila hned v první uličce, že je skutečně neviditelná. Nikdo nezakláněl hlavu s výkřikem „podívejte!", neuskakoval stranou, nevřískal, neomdlíval ani se bláznivě nesmál.

Letěla tiše, pomalounku a poměrně nízko, přibližně ve výšce prvního patra. Přesto v těsné blízkosti Arbatu, osvětleného nesčetnými světly, až oči přecházely, chybila a narazila ramenem na svítící kotouč s jakousi šipkou. To ji rozzlobilo. Zarazila poslušného oře, odletěla kousek stranou, pečlivě namířila a držadlem smetáku rozbila kotouč na kousky. Sklo se s řinkotem sypalo na zem, lidé na chodníku uskakovali  na všechny strany a kdesi v dálce se ozval hvizd. Markéta se tomu uličnickému kousku smála.

Na Arbatu musime být krajně opatrní, uvažovala, tady je nacpáno jedno přes druhé, že člověk ztráci přehled. Kličkovala obratně mezi dráty, dole pod ni pluly střechy trolejbusů, autobusů i automobilů a po chodnicich, jak se ji shora zdálo, proudily řeky čepic. Občas se oddělovaly jednotlivé praminky a vlévaly se do osvětlených tlam nočnich obchodů.

Uf, taková motanice! pomyslela si zlostně. Jeden se tu nemůže ani otočit! Mijela Arbat, zamiřila výš, do úrovně třetich pater, a proletěla kolem oslnivých neonů na rohové budově divadla do úzké uličky, kde stála řada činžáků. Všecka okna byla dokořán a odevšad se linula hudba z přijimačů. Ze zvědavosti do jednoho nakoukla a uviděla kuchyň. Na plotně syčely dva vařiče a u nich stály dvě hospodyně se lžicemi v rukou a hádaly se.

 „Měla byste zhasinat světlo na záchodě, Pelagejo Petrovno," vedla svou prvni a vejrala do kastrolu, ze kterého se kouřilo, „nebo na vás podáme stižnost a vystěhujeme vás."

„Jen nechtě na hlavě, vy jste taky náramná," nedala se druhá.

 „Obě jste náramné," pronesla hlasitě Markéta a přehoupla se přes řimsu do kuchyně.

Obě rozhádané ženské se otočily po hlase a strnuly se špinavými lžicemi v rukou. Markétka mezi nimi opatrně protáhla ruku, otočila kohoutky a zhasla vařiče. Obě vykvikly, pusu dokořán. Ale Markétu už to přestalo v kuchyni bavit a vyrazila do uličky.

Jej i pozornost (...)

(......)