Michail Bulgakov

MISTR A MARKÉTKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(22) V ZÁŘI VOSKOVIC

Pravidelný hukot motoru Markétu zkolébával ke spánku, vůz letěl vysoko nad zemí a měsíční světlo příjemně hřálo. Zavřela oči, nastavila tvář větru a bůhvíproč smutně vzpomínala na neznámý břeh řeky, který právě opustila; cítila, že už se tam nikdy nevrátí. Po všech těch kouzlech a zázracích dnešního večera se dovtípila, ke komu ji vlastně vezou na návštěvu, ale neděsilo ji to. Doufala, že tam znovu najde své štěstí, a to jí dodávalo sílu. Ostatně, na delší úvahy nezbýval čas. Bud havran rozuměl dokonale svému řemeslu, anebo díky bleskurychlému vozu brzy uviděla pod sebou místo temné lesní houštiny rozčeřené moře moskevských světel. Černý šofér za letu odšrouboval pravé přední kolo a přistál na pustém osamělém hřbitůvku kdesi blízko Dorogomilova.

Vysadil Markétu, která se na nic neptala, u jednoho náhrobku společně s koštětem, pak nastartoval vůz a namířil jej přímo do strže za hřbitovem: s rachotem se tam zřítil a rozbil. Havran uctivě zasalutoval, vyšvihl se na zbylé kolo a odletěl.

Hned nato se za jedním náhrobkem vztyčil neznámý muž v černém plášti. Ve svitu měsíce blýskl zažloutlý tesák a Mar-kétka poznala Azazela. Posuňkem vybídl Markétu, aby nasedla na svého oře, sám osedlal dlouhý rapír, oba se vznesli do vzduchu a nepozorováni přistáli před domem číslo 302b v Sadové ulici.

Když procházeli průjezdem se smetákem a rapírem pod paž-dí, zpozorovala unuděného chlapíka v čepici a vysokých holínkách, který zřejmě na někoho čekal. Přestože naši cestovatelé šli po špičkách, muž zaslechl jejich kroky a neklidně sebou trhl - nechápal, odkud kroky přicházejí.

Dalšího muže, který se podobal prvnímu jako vejce vejci, potkali u vchodu číslo 6. Znovu se opakovala táž historie. Sotva zaslechl kroky, ostražitě se ohlédl a zamračil se. Dveře se samy od sebe otevřely a zase zavřely. Chlapík se rozběhl za dvěma neviditelnými chodci, nakoukl do průjezdu, ale nikoho nespatřil.

Třetí, který jako by z oka vypadl oběma předchozím, hlídkoval na odpočívadle ve druhém patře. Kouřil silné cigarety, až se Markéta rozkašlala, když procházela kolem. Kuřák vyskočil ze sedátka, jako když ho píchne vosa, nejistě zašmejdil očima, pak přistoupil k zábradlí a nahlédl dolů. Markétka a její průvodce zatím už stanuli u dveří č.50. Nezvonili. Azazelo tiše otevřel svým klíčem.  Markétu obklopila černočerná tma, která ji překvapovala. V předsíni bylo tma jako v ranci, takže se bezděčně zachytila Azazela za plášť, aby neklopýtla. Vtom kdesi v dálce nahoře zakmitalo světlo a blížilo se. Azazelo v chůzi vytáhl Markétě zpod paždi koště, které nehlučně zmizelo v temnotě.

Stoupali po širokých pohodlných schodech, které se Markétě zdály nekonečné. Nechápala, kde se vzalo v předsíni obyčejného moskevského bytu takové neviditelné, ale přesto jasně hmatatelné schodiště. Konečně výstup skončil a Markéta poznala, že stoji na odpočívadle. Světlo směřovalo k nim a Markétka zahlédla obličej neznámého černého dlouhána, který třimal v ruce svítilnu. (...)

(......)