Michail Bulgakov

MISTR A MARKÉTKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(25) JAK SE PROKURÁTOR POKOUŠEL ZACHRÁNIT JIDÁŠE IŠKARIOTSKÉHO

Tma, která se přihnala od Středozemního moře, zahalila prokurátorovo nenáviděné město. Zmizely visuté mosty, spojující chrám s obávanou Antoniovou věží, z oblohy se snesla bezedná čerň a zaplavila okřídlené bohy nad hipodromem, hasmonejský palác se střílnami, tržiště, útulky pro karavany, uličky a rybníky... Velké město zmizelo z povrchu zemského, jako by nikdy neexistovalo. Tma pozřela a vyděsila všecko živé v Jeruzalémě i okolí. Podivný mrak se přihnal od moře kvečeru čtrnáctého dne jarního měsíce nísánu.

Převalil se přes Golgotu, kde kati spěšně dobíjeli ukřižované, snesl se na jeruzalémský chrám a jako kouřová clona klouzal z kupole přímo na Dolní Město. Vléval se do oken a zaháněl lidi z křivolakých uliček do domů. Nespěchal vydávat vláhu, zatím šířil jen světlo. Sotva černou prachovou peřinu rozpáral blesk, z neproniknutelné tmy vysvitla chrámová hora se zářivou šupinatou kupolí. Vzápětí blesk pohasl a chrám se znovu propadl do bezedné černé propasti. Několikrát tak vyrůstal ze tmy a znovu mizel za hromového burácení, které věštilo katastrofu.

Další mihotavé záblesky vyvolaly z temnot palác Heroda Velikého, který se vypínal na protějším západním pahorku. Přízračné nevidoucí zlaté sochy jako by vzlétly se vztaženýma rukama k obloze. Ale nebeský oheň se okamžitě schoval a silné hromobití zahnalo zlaté modly znovu do tmy.

Zabubnoval liják a bouře přerostla v uragán. Poblíž mramorové lavičky v zahradě, kde před polednem rozmlouval prokurátor s veleknězem, skolil blesk za hromového rachotu, který připomínal dělový výstřel, cypřiš, jako by to byla třtina. Spolu s vodní tříští a krupobitím zanesl vichr na kolonádu  mezi sloupy servané růže, plátky magnólií, větvičky a pisek. Uragán bičoval zahrady.

V tu chvili se mezi sloupovím zdržoval jediný člověk - prokurátor.

Neseděl tentokrát v křesle, ale ležel na lehátku u nízkého stolku, na kterém stály misy s pokrmy a vino ve džbánech. Protějši lehátko bylo prázdné. U Pilátových nohou se rozplizla krvavě rudá louže a vedle se válely střepy rozbité amfory. Sluha, který těsně před bouři prostíral k večeři, znejistěl před prokurátorovým pohledem, zneklidnět, že snad v něčem svému pánovi nevyhověl, a prokurátor ze vzteku rozbil džbán o mozaikovou podlahu.

Přitom procedil mezi zuby:

 „Proč se mi nepodíváš do oči, když prostíráš? Ukradl jsi snad něco?"

 Černá tvář afrického otroka zesinala a v očich se mu mihl záblesk smrtelného strachu. Otrok se roztřásl jako osika a div nerozbil dalši džbán. Ale vladařův hněv vyprchal stejně rychle, jako se objevil. Afričan se sklonil, aby sebral střepy a vytřel louži, ale Pilát jen mávl rukou a otrok se vzdálil. Louže se červenala dál na podlaze.

Venku běsnil uragán a černý sluha se ukrýval ve výklenku, kde stála alabastrová socha nahé ženy se skloněnou hlavou. Bál se přijit prokurátorovi na oči, aby něco nepokazil, ale zároveň se střežil propást okamžik, až ho vladař zavolá.

(...)

(......)