Michail Bulgakov

MISTR A MARKÉTKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(31) NA VRABČÍCH HORÁCH

Bouře se přehnala a nezanechala za sebou nejmenší stopu. Nad Moskvou se rozklenula duha jako barevný most a napájela se z řeky. Na návrší nad městem se černaly u nízkého křoví tři stíny. Woland, Korovjev a Kňour seděli na černých ořích a pozorovali město rozložené za řekou, kde se v tisíci oknech obrácených k západu, k jakoby marcipanovym věžím Novoděvičího kláštera, oslnivě odráželo tisíce malých sluncí.

Vzduchem to zašumělo a Azazelo společně s Mistrem a Mar-kétkou, ukrytými v cípu jeho černého pláště, přistáli u skupinky, která už je netrpělivě očekávala.

 „Omlouvám se, že jsem vás obtěžoval, Markéto Nikolajevno, i vás, Mistře," pronesl mág po krátké přestávce, „ale doufám, že mi to nebudete mit za zlé. Nemyslím, že byste litovali. Tak tedy," obrátil se k Mistrovi, „rozlučte se s městem. Je čas," a pokynul rukou v černé rukavici se zvonovou manžetou tam, kde se v oknech za řekou tavilo tisice malých slunci a nad nimi se vznášel kouřový opar. Rozžhavené město horce vydechovalo.

Mistr sklouzl ze sedla, pokynul ostatnim a běžel na kraj srázu, za nim se vlekl po zemi cip černého pláště. Zadival se na město: v prvnim okamžiku se mu bolestně sevřelo srdce, ale pak ho zaplavilo radostné očekáváni a cikánská touha po dálkách.

„Naposled!... Když si to uvědomim...," zašeptal, olizl si suché, rozpraskané rty a sledoval, co se odehrává v jeho nitru. Vzrušeni vystřidal, alespoň se mu to zdálo, pocit hluboké, velké křivdy, který však netrval dlouho. Zmocnila se ho pohrdavá lhostejnost a nakonec naděje, že konečně dojde klidu. Skupinka jezdců mlčky čekala a pozorovala, jak tmavá vytáhlá postava na pokraji srázu hned zvedá hlavu, jako by chtěla pohledem obejmout celé město, hned zase klopi hlavu na prsa a prohliži zdupanou neduživou trávu pod nohama.

Prvni promluvil Kňour, který už se začinal nudit:

„Dovolte maestro," požádal Wolanda, „abych směl před cestou na rozloučenou zahvizdat."

„Vylekal bys dámu," namital Woland, „a pak, nezapomeň, že tvůj dnešni přiděl lumpáren je vyčerpán."

 „Ach ne, pane," ozvala se Markétka, která seděla v sedle jako amazonka, s rukama v bok, a dlouhá vlečka ji sahala až na zem. „Přepadl mě smutek před tak dalekou cestou. Je to zřejmě přirozené, i když člověk vi, že ho na konci té cesty čeká štěsti. . . co o tom soudite? Ať nás Kňour trochu rozvěšeli, nebo se bojim, že tohle loučeni skonči slzami a tim se všecko pokazi."

Mág pokynul kocourovi a ten rozjařené seskočil na zem, vložil do úst dva (...)

(......)