Michail Bulgakov

MISTR A MARKÉTKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(30) JE ČAS! JE ČAS!

„Víš, když jsi včera v noci usnul, četla jsem o tmě, která se přihnala od Středozemního moře... Ještě ted před sebou vidím zlaté okřídlené modly a pořád na ně musím myslet. . . Zdá se, že se žene bouře. Cítíš, jak se ochladilo?" zeptala se Markétka.

 „To všecko je moc hezké," odpovídal Mistr, kouřil a odháněl dým rukou, „zlaté modly... hm... bůh s nimi... jenom nechápu, co bude dál!"

Tento rozhovor se odehrál při západu slunce ve chvíli, kdy se na terase objevil Matouš. Nízké okno sklepního bytu  bylo otevřené a všetečným očím by neušlo, že ti dva uvnitř vypadají poněkud podivně. Markéta měla přes nahé tělo přehozený černý plášť a Mistr byl v nemocničním úboru. Markéta totiž skutečně neměla co na sebe, všecky její věci zůstaly ve vile, a přestože vila byla kousek odtud, bylo vyloučeno, aby se tam vydala. A Mistr? Ve skříni sice našli všecky jeho šaty, jako by nikdy nikam neodjel, ale odmítl se do nich obléknout. Dokazoval obšírně Markétce, že co nevidět se něco semele. Pravda, poprvé od oné podzimní noci byl hladce vyholen (na klinice mu přistřihovali bradku strojkem).

I pokoj působil podivně neuspořádaným dojmem a bylo těžké se v chaosu vyznat. Na koberci a dokonce i na pohovce se válely rukopisy. V křesle ležela pohozená kniha hřbetem vzhůru. Na kulatém stole bylo prostřeno k obědu a mezi talířky s jídlem stálo několik lahví. Odkud se všecko jídlo a pití vzalo, Markétka ani Mistr nevěděli. Když se probudili, našli stůl plný.

Spali až do sobotního západu slunce a cítili se jako znovuzrození, jen oba pobolíval levý spánek, jediná připomínka včerejších dobrodružství. Došlo u nich spíš k výrazným psychickým změnám. 0 tom se mohl přesvědčit každý, kdo vyslechl jejich rozhovor ve sklepním bytě. Ale nablízku nebyl nikdo, kdo by je poslouchal. Dvorek měl tu výhodu, že byl skoro vždycky prázdný. Lípa a vrba za oknem se zelenaly a šířily jarní vůni, kterou lehký větřík zavál do sklepa.

„Zatraceně!" vykřikl náhle Mistr. „Když si pomyslím..." Prudce zamáčkl oharek do popelníku a sevřel hlavu do dlaní. „Podívej, ty jsi přece duševně nenarušeny člověk, nikdy jsi nebyla v blázinci. . . Vážně věříš tomu, že jsme byli včera večer u satana? Jsi o tom přesvědčena?"

„Naprosto," přikývla.

 „No ovšem," prohodil ironicky, „zdá se, že místo jednoho pomatence jsme ted dva!" Zvedl ruku k nebi. „Ne, v tomhle aby se čert vyznal, na mou duši...," posteskl si.

Místo odpovědi se Markétka vrhla na pohovku, divoce se rozesmála, kývala bosýma nohama a pak zasténala:

 „Já už nemůžu. . . ach bože! Jen se na sebe podívej, jak vypadáš ! "

Když se dost nasmála, zatímco si Mistr rozpačitě popotahoval ústavní podvlékačky, zvážněla.

 „Máš pravdu," pronesla, „čert aby se v tom vyznal. Nechme to na něm, on už si poradí."

Oči jí zajiskřily, vyskočila, zatočila se po pokoji a pokřikovala: „Jak jsem šťastná, jak jsem šťastná, že jsem  se mu upsala! Ted nezbývá, než abys žil s čarodějnicí!"

Po těch slovech se mu pověsila na šíji (...)

(......)