Michail Bulgakov

MISTR A MARKÉTKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(29) OSUD MISTRA A MARKÉTKY JE ZPEČETĚN

Při západu slunce stáli vysoko nad městem na kamenné terase jedné z nejpůvabnějších moskevských budov, postavené přibližně před sto padesáti lety, dva: Woland a Azazelo. Zdola z ulice byli skryti před dotěrnými pohledy balustrádou se sádrovými vázami a květy a naopak, oni sami měli před sebou celé město.

Woland seděl na skládací stoličce, oblečen ve své černé řize. Dlouhý a silný kord trčel vzhůru mezi dvěma puklými dlaždicemi jako sluneční hodiny. Jeho stin se pomalu, ale jistě prodlužoval a plazil se k černým dáblovým pantoflim. Mág se krčil na stoličce, jednu nohu pod sebou, podpíral si pěsti špičatou bradu a vytrvale sledoval shluk paláců, vysokých činžáků i malých dřevěných baráčků, určených k zbouráni.

Azazelo se rozloučil se svým dočasným úborem, totiž sakem, buřinkou a lakýrkami, a byl celý v černém jako jeho pán. Stál opodál a nespouštěl oči z velkého mraveniště pod sebou.

Woland poznamenal:

„Zajímavé město, neni-liž pravda?"

Azazelo sebou škubl a odpověděl uctivě:

„Mně se libi vic Řim, maestro."

„Hm, to záleži na vkusu," odsekl Woland.

Za chvili se znovu ozval v tichu jeho hlas:

„Copak to je za dým tamhle na bulváru?"

„To hoři Gribojedov," vysvětloval Azazelo.

 „To ho nejspíš navštívila naše nerozlučná dvojice, neni-liž pravda?"

„Nepochybně, maestro."

Znovu se odmlčeli a pozorovali, jak se okna v nejvyšších patrech zděných masivů, obrácená k západu, rozhořela v červáncích. Stejně planuly Wolandovy oči, třebaže mág seděl ke slunci zády.

Vtom ho cosi donutilo otočit se na kulatou věž za sebou. Z jej i stěny vyšel otrhaný zamračený muž v chitónu, s černou bradkou, od hlavy až k patě zmazaný od hliny, v ručně vyrobených sandálech. „Podívejme!" zvolal Woland a s úšklebkem si ho prohlížel. „Tady bych tě byl nečekal! Co bys rád, vetřelce?"

 „Jdu k tobě, duchu zla a vládce stinů," zahuhlal přichozi a loupl po něm nepřátelsky očima.

„Jestliže opravdu přicházíš za mnou, proč nepozdraviš a nepopřeješ mi zdraví, bývalý výběrčí daní?" zeptal se přísně Woland.

„Protože nechci, abys byl zdráv," odpověděl výboj ně muž.

 „S tím už se musíš smířit," namítl Woland a na rtech se mu objevil úsměšek. „Sotva ses objevil na střeše, už jsi provedl hloupost. Prozradím ti jakou - nasadil jsi hned podrážděný tón. Mluvíš jako bys neuznával stíny ani zlo. Ale laskavě se nad tímhle problémem zamysli: co by dělalo to tvé dobro, kdyby zlo neexistovalo, a jak by to na zemi vypadalo, kdyby zmizely stíny? Každý člověk i věc má přece svůj stín. Tady například vidíš stín mého kordu. Ale i stromy a živé bytosti mají stíny. Nechceš přece vyplenit celou zeměkouli a vymýtit z ní všecky stromy i živé bytosti jen proto, že uznáváš jen světlo beze stínu? Bloude!"

„Nemíním se s tebou přít, ty starý sofisto," odsekl Matouš.

 „Nemůžeš se se mnou přít už z důvodu, který jsem ti sdělil: jsi zkrátka bloud," usadil Matouše Woland a pak ho vyzval: „Mluv stručně, neunavuj mě, proč jsi (...)

(......)