Karel Čapek

KRAKATIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVII.

Prokop s úžasem vzhlédl na pana Carsona. Kupodivu, teď už to nebyla ta mopsličí tvář lesknoucí se blahem; všecko zvážnělo a zpřísnělo na horlivém mužíkovi, oči zapadly pod těžkými víčky a jen chvílemi se zařízly matným břitem. "Nebuďte blázen," pronesl důrazně. "Prodejte nám Krakatit, a je to."

"Jak vůbec víte...," zahučel Prokop.

"Všecko vám povím. Čestné slovo; všecko. Byl u nás pan Tomeš. Přinesl patnáct deka a formuli. Bohužel nepřinesl taky postup. Ani on, ani naši chemikové dosud na to nepřišli, jak to dostat dohromady. Nějaký tri, že?"

"Ano."

"Hm. Třeba se na to přijde i bez vás."

"Nepřijde."

"Pan Tomeš... něco o tom ví, ale dělá s tím tajnosti. Pracoval u nás při zamčených dveřích. Je hrozně špatný chemik, ale je chytřejší než vy. Aspoň nežvaní o tom, co ví. Proč jste mu to říkal? Neumí nic, jen pumpovat zálohy. Měl jste přijít sám."

"Já ho k vám neposlal," bručel Prokop.

"Aha," spustil pan Carson, "ohromně zajímavé. K nám přišel ten váš pan Tomeš -"

"Kam vlastně?"

"K nám. Továrny v Balttin. Znáte?"

"Neznám."

"Zahraniční podnik. Báječně moderní. Pokusná laboratoř s novými třaskavinami. Děláme keranit, metylnitrát, žlutý prach a takové věci. Hlavně armádní, víte? Tajné patenty. Vy nám prodáte Krakatit, co?"

"Ne. A Tomeš je tam u vás?"

"Aha, pan Tomeš; počkejte, to je švanda. Tak tedy k nám přijde a povídá: Tohle je odkaz mého přítele, geniálního chemika Prokopa. Umřel mně v náručí a posledním dechem, haha, mně svěřil, hahaha, ohromné, co?"

Prokop se jen křivě usmál. "A je Tomeš dosud... v Balttinu?"

"Počkejte. To se rozumí, nejdřív jsme ho zadrželi... jako špióna. K nám jich chodí spousta, víte? A ten prášek, Krakatit, jsme dali přezkoušet."

"Výsledek?"

Pan Carson zvedl ruce k nebi. "Bá-báječný!"

"Jaká je detonační rychlost? Jaké jste našli Q? Jaké t? Čísla!"

Pan Carson spustil ruce, až to pláclo, a vyvalil užasle oči: "Člověče, jakápak čísla! První pokus... padesát procet škrobu... a crusher gague se roztrhl na střepy; jeden inženýr a dva laboranti... taky na střepy. Věřil byste? Pokus číslo dvě: Trauzlův blok, devadesát procent vazelíny, a bum! Sebralo to střechu a jeden dělník zabit; z bloku zůstal jen škvarek. Tak se do toho pustili vojáci; smáli se nám... že to umíme jako... vesnický kovář. Dali jsme jim trochu; nacpali to do dělové hlavně, s rozemletým dřevěným uhlím. Ohromný výsledek. Sedm kanonýrů i se setníkem... Jednu nohu pak našli tři kilometry daleko. Za dva dny dvanáct mrtvých, tu máte čísla, haha! Báječné, co?"

Prokop chtěl něco říci, ale spolkl to. Dvanáct mrtvých za dva, u čerta!

Pan Carson si hladil kolena a zářil. "Třetí den jsme si dali pokoj. Víte, dělá to špatný dojem, když... je mnoho takových případů. Dali jsme jen flegmatizovat Krakatit... asi tři decigramy.... v glycerínu a podobně. Prase laborant nechal asi špetku volně ležel, a v noci, když byla laboratoř zamčena -"

"- to vybuchlo," vyhrkl Prokop.

"Ano. V deset třicet pět. (...)

(......)