Karel Čapek

KRAKATIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIX.

"Vy tedy myslíte," koktal Prokop, "že... že snad..."

"My tedy víme," přerušil ho Carson, "že jsou na světě neznámé vysílací a přijímací stanice. Že si pravidelně v úterý a v pátek říkají nejspíš něco jiného než dobrou noc. Že disponují nějakými nám dosud neznámými silami, výboji, oscilacemi, jiskrami, paprsky nebo čím zatraceným a... a zkrátka nezachytitelným. Anebo nějakými antivlnami, antioscilacemi nebo jak to k čertu nazvat, něčím, co prostě přerušuje nebo smazává naše vlny, rozumíte?" Pan Carson se rozhlédl po laboratoři. "Aha," řekl a popadl kus křídy. "Buď je to takhle," povídal rýsuje na podlaze ani půlloketní šipku křídou, "nebo takhle," a přitom pokřídoval celý ks prkna a do toho vmázal nasliněným prstem temnou čáru. "Tak nebo tak, rozumíte? Pozitivně nebo negativně. Buď posílají nějaké nové vlny do našeho média, nebo vrhají do našeho kmitajícího, skrznaskrz protelegrafovaného prostředí umělé pauzy, chápete? Obojím způsobem se dá pracovat... bez naší kontroly. Obojí je dosud... technicky i fyzikálně... naprostá záhada. Zatraceně," křikl pa Carson v náhlém vzteku a praštil křídou, až se rozstříkla, "tohle je příliš! Posílat neznámými silami tajné depeše záhadnému adresátovi! Kdo tohleto dělá? Co teda myslíte?"

"Třeba Marťané," nutil se Prokop zažertovat; ale opravdu, nebylo mu do žertu.

Pan Carson po něm vražedně vykoukl, ale pak se rozřechtal přímo koňsky. "Dejme tomu, že Marťané. Báječně! Dejme tomu, mistře. Ale dejme tomu, že spíš někdo na zemi. Dejme tomu, že nějaká pozemská moc rozesílá své tajné instrukce. Dejme tomu, že má tuze vážné příčiny vyhnout se lidské kontrole. Dejme tomu, že nějaké... mezinárodní služba nebo organizace nebo čertví co, a že to má k dispozici neznámé síly, tajemné stanice a kdesi cosi. V každém případě... V každém případě má lidstvo právo zajímat se o ty tajemné depeše, ne? Ať jsou z pekla nebo z Marsu. Je to prostě... zájem lidské společnosti. Můžete si myslet... Nu, nejspíš, pane, nejspíš to nebudou radiodepeše o Červené karkulace. Tak."

Pan Carson se rozběhl po světnici. "Předně je jisto," uvažoval nahlas, "že dotyčná vysílací stanice... je někde ve střední Evropě, přibližně uprostřed okruhu těch poruch, že ano? Je poměrně slabá, ježto hovoří jenom v noci. Saprlot, tím hůře; Eiffelka nebo Nauen se najde lehko, že? Pane," zvolal náhle a stanul jako přibitý, "považte, že v samém pupku Evropy existuje a chystá se něco divného. Je to rozvětvené, má to své úřady, udržuje to tajné spojení; má to technické prostředky nám neznámé, tajemné síly, a abyste věděl," zařval pan Carson, "má to Krakatit! Tak!"

Prokop vyskočil jako blázen. "Jak-jakže?"

"Krakatit. Devět deka a pětatřicet decigramů. Všecko, co nám zbylo."

"Co jste s ním dělali?" rozzuřil se Prokop.

"Pokusy. Šetřili jsme s ním jako... jako s nějakou ctností. A jednoho večera -"

"Co?"

"Zmizel. I s porcelánovou pikslou."

"Ukraden?"

"Ano."

"A kdo - kdo - "

"Samozřejmě Marťané," šklebil (...)

(......)