Karel Čapek

KRAKATIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

LIV.

Prokopovi bylo, jako by jeli mírnou krajinou jeho dětství; ale bylo příliš mlhy, a světélko dosahovalo stěží po kraj cesty mžikavými kmity; po obou stranách silnice pak byl svět neznámý a zamlklý.

„Hohohot,“ ozval se děda, a koník zajel se silnice rovnou do toho zastřeného, němého věta. Kola  se bořila do měkké trávy; Prokop rozeznával nízký úval, na obou stranách bezlisté háje a spanilá loučka mezi nimi. „Prrr,“ křikl starý a pomalu slézal s kozlíku. „Vstávej,“ povídal, tak už jsme tady.“ Zvolna odepínal postraňky. „Víš, sem na nás nikdo nepřijde.“

„Kdo?“

„… Četníci. Pořádek být musí …  ale oni vždycky chtějí já nevím jaké papíry … a povolení … odkud, a kam … Já se v tom ani nevyznám.“ Vypřahal koně a domlouval mu tiše: „I mlč, dostaneš kousek chleba.“

Prokop, zdřevěnělý jízdou, sestoupil s kozlíku. „Kde to jsme?“

„Tady, co je ta bouda,“ děl starý neurčitě. „Vyspíš se z toho? A bude to.“ Sejmul s oje lucernu a posvítil na prkennou boudičku, byl to seník či co, ale bylo to staroučké, chatrné a nakloněné. „A já udělám oheň ,“ řekl zpěvavě, „a uvařím ti čaj, a až se vypotíš, bude ti zase dobře.“ Zabalil Prokopa do pytle a postavil před něj svítilnu. „Počkej, co donesu dříví.

Sedni si tady.“  Užuž šel, ale něco ho napadlo; zajel rukou do kapsy a díval se tázavě na Prokopa.

„Copak, dědečku?“

„Já… nevím … ale kdybys chtěl … Já jsem taky planetář.“ Vylovil ruku z kapsy a ukázal“ mezi prsty mu vykoukla bílá myška s rubínovýma očkama.“Já vím,“ zažvatlal rychle, „ty tomu nevěříš, ale… ta myška je moc hezká - Chtěl bys?“

„Chci.“

„To je dobře,“ zaradoval se starý. „Š-š-š ma - lá hop!“ Otevřel dlaň a bílá myška mu hbitě vyběhla po rukávě na rameno, čichla mu jemně k chlupatému uchu a schovala se v jeho límci.

„Ta je krásná,“ vydechl Prokop.

Stařík zazářil. „Počkej, co umí,“ a už běžel k vozíku, hrabal v něm a vracel se s krabicí plnou narovnaných lístků. Zatřepal kravičkou a vyjevil rozsvětlená očka do prázdna. „Ukaž, myško, ukaž mu jeho lásku.“ Hvízdl mezi zuby jako netopýr. Myška vyskočila, sjela mu po rukávě a hopla na krabici; Prokop bez dechu sledoval její růžové tlapičky, jak hledají mezi lístky; uchopila jeden do zoubků a chtěla jej vytáhnout; jaksi nešel ven, i zatřepala hlavou a popadla hnedle sousední; povytáhla jej, sedla na bobek a hryzala se malinké drápky.

„Tak to je tvá láska,“ šeptal starý nadšeně. „Vem se ji.“

Prokop vyňal vysunutý lístek a sklonil se rychle k světlu. Byla to fotografie děvčete … toho s rozpoutanými vlasy; má obnažen překrásný prs, a tady ty náruživé, bezedné oči - Prokop ji poznal. „Dědečku, to není ona!“

„Ukaž,“ podivil se starý a vzal mu obrázek z ruky. „A - a, to je škoda,“ broukal lítostivě. „Taková slečna! Lala, lilitko, to není ona, nanana, ks, ks, ma - lá!“ Zastrčil obrázek a zas tichounce zapištěl. Myška se ohlídla rubínovou zorničkou, popadla zas tam ten lístek do zubů a škubala hlavou; ne, nešlo to; vyňala sousední a začala se podrbávat.

Prokop se chopil obrázku; byla to (...)

(......)