Karel Čapek

POVĚTROŇ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

X.

Teď je to jen třicet osm, sedm desetin; mumlá v horečce a ovázané ruce se nepokojně pohybují po pokrývce. “Nevíte, sestro, co to říká?" ptá se chirurg. Milosrdná sestra vrtí hlavou, rty přísně sevřeny. *

“Říká jesr," vyhrkl stařík na sousedním lůžku. “Jesr říká. Jesr."

Yes, sir, dovtípil se chirurg. Tedy anglicky.

“A říkal maňana," vzpomíná si stařík. “Maňaňa nebo maňana." Stařík se skřehotavě uchechtl. “Maňana. Maňana. Jako dítě v peřince." Připadalo mu to jaksi nesmírně směsné, dusil se smíchem, až to v něm chrčelo; bylo nutno ho okřiknout.

A doposud žádná zpráva, kdo to vlastně je. Básník třikrát denně volá telefonem, haló, víte už něco bližšího? Ne, nevíme nic. A — prosím vás, jak to s ním stojí? — Nu, copak se dá do telefonu pokrčit rameny? Zatím ještě žije.

Odpoledne horečka klesá dál, ale pacient (aspoň to, co je z něho vidět) se zdá žlutší, než byl předtím, a skytá. Že by nějaké zranění jater — nebo to vypadá jako ikterus, váhá chirurg a pro jistotu volá na pomoc slavného internistu. Internista je veselý a růžový starý výtečník, má plno řečí a div radostí neobjímá ctihodnou sestru. Ano, ano, my dva jsme prodělali něco případů, než vás dali na chirurgii, co? Chirurg mu potichu a více méně latinsky presentuje casus. Internista mrká zlatými brejličkami na to tělo urobené z vaty a fáčů. “Pozdrav pánbůh," povídá uznale a sedá si na kraj lůžka. Milosrdná sestra snímá mlčky pokrývku. Internista začichal a zvedl oči. “Cukr?"

“Jak to víte?" bručel chirurg. “Já jsem mu ovšem dal vyšetřit vodu... není-li tam krev. Našli mimo to cukr. Vy to poznáte po čichu?"

“Obyčejně se nezmýlím," děl internista. “Aceton se pozná. Holenku, naše ars medica, to je na padesát procent intuice."

“Na to nedám," mínil chirurg. “Já jen... když někoho poprvé vidím, cítím hned: toho bych nechtěl řezat, ani kdyby šlo o kuří oka. Tomu by se něco stalo, embolie nebo co. Ale proč — to nevím."

Internista přejížděl jemně dlaní a prsty trup bezvědomého člověka. “Já bych si ho rád vyšetřil," řekl lítostivě, “ale musíme mu dát pokoj, že?" Opatrně, skoro něžně mu položil růžové ucho na prsa, brejličky vysunuty na čelo. Ticho, i mouchu je slyšet na okně. Konečně se internista vztyčil. “Ale to srdce je hodně utahané," broukal“To by, panečku, mohlo povídat. A pravý plicní lalok není v pořádku. Zvětšená játra —"

“Proč je tak žlutý?" vyhrkl chirurg trochu ukvapeně.

“To bych také rád věděl," řekl internista zamyšleně. “A ta teplota že šla tak dolů — Ukažte mi vodu, sestro." Sestra micky podala nádobu; bylo v ní několik kapek moči hnědé a husté. “Prosím vás," děl internista zvedaje obočí, “kde jste toho člověka vzali? A tak, vy nevíte, odkud vám spadl s nebe. Neměl třesavku, když vám ho dodali?"

“Měl," řekla sestra.

Zdálo se, že internista počítá do pěti. “Pět, nanejvýš šest dní," bručel. “To není dobře možné. Mohl by se sem dostat... dejme tomu, ze Západní Indie... za pět nebo šest dní?"

“Těžko," mínil chirurg. “Skoro vyloučeno. Ledaže by letěl na Kanárské (...)

(......)