Karel Čapek

POVĚTROŇ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVI.

Jasnovidec vztáhl ruku po cigaretě; chirurg cvakl zapalovačem a podal mu oheň. “Muchissimas gracias," mumlal jasnovidec, hluboko se ukláněje; ani si nevšiml, že chirurg se při tom dívá na reakci jeho zorniček. “Zvláštní," dél odprskávaje drobty tabáku. “Zvláštní, jak na člověku ulpívá jeho prostředí, tedy to, čemu se říká zevní svět. Prostředí se vztahuje k jeho vnitřnímu já daleko silněji než jako souhrn činitelů, které podmiňují jeho konání. Spíš," řekl váhavě, “jako by toto prostředí vyplývalo z jeho nitra nebo bylo podmíněno jeho životem; jako by bylo prostě... rozvíjením osudu, který je v něm. Ano, správně, je to tak, pociťujeme-li život člověka jako celek a ne jako sled náhod."

“Dejme tomu... Případ X. Neobyčejně prostorový dojem; je na něm mnoho moře a mnoho míst — rozumíte, čistě rozsahově a početně množství samot, odchodů a toho neklidu, který se zračí v těkání s místa na místo, člověk, jehož duše je složitá, žije v prostředí složitém a divném. Ta horká, sluncem rozpálená tovární laboratoř, ve které bloudil mezi vzorci a vidinami, je tušení palčivých zemí, ve kterých bude bloudit, provázen vůní praženého cukru. Kde byl? Mám dokonale určitý dojem prostorový a čichový. Žár, který se třese nad hnědým polem. Hluboký, věčný bzukot a praskající šum, hrdelní bublání a skřeky podobné smíchu a dávení. Země udělané z lethargie a horečného vzrušení. A pořád moře, moře neklidné a světélkující. Lodě, které páchnou rozpáleným dřívím, dehtem a čokoládou. Guadelup, Haiti a Trinidad." “Cože?" vyhrkl chirurg. “Co?" ptal se jasnovidec roztržitě. “Řekl jste Guadelup, Haiti a Trinidad." “Já?" podivil se jasnovidec. “Ani nevím, nemyslil jsem vůbec na žádná jména." Svraštil čelo. “Divné, že jsem to řekl. Nestalo se vám nikdy, že jste si něco uvědomili teprve tím, že jste to vyslovili? Bude to asi tak. Kuba, Jamaica, Haiti, Portorico," vypočítával jako školák. “Martinique, Barbados, Antilly, a B — Bahamské ostrovy," vyklopil s úlevou. “Bože, kolik let jsem si už na ta jména nevzpomněl," radoval se. “Míval jsem tak rád ta exotická slova: Antilly,antilopy, mantilly —" Náhle se zarazil. “Mantilly, mantilly, počkejte: španělské dámy, Kuba — Musel někdy být na Kubě," vydechl. “Mám takový... španělský pocit, nevím, jak bych to řekl; je to jako nějaká romance."

“Před chvílí jste řekl muchissimas gracias," připomněl chirurg.

“Tak? Ani nevím." Zamyšleně šilhal stranou. “Vidíte, to také dává... takovou zvláštní rozlohu. Na jedné straně ty staré španělské rodiny, aristokracie, pane, svět pro sebe, tradice a důstojnost, mantilly a krinoliny; nebo američtí lodní důstojníci — jak se ty světy srážejí. Co tu je ras a pronárodů... až po ty černochy na mýtině, kteří trhají v zubech živé kuře, vůdů, vůdů — Bučení a čvachtání žab, které se páří; dřevěný klapot mlýna drtícího třtinu; skřek a řehot mulatek tlukoucích nohama v (...)

(......)