Karel Čapek

POVĚTROŇ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XV.

Jasnovidec mlčel, pohlížeje roztržitě a šilhavě na špičky svých prstů.

“Kde žil?" zeptal se chirurg.

“Tropy," mumlal jasnovidec. “Ostrovy. Tmavohnědý pocit, něco jako pražená káva, asfalt, vanilka nebo pleť černochů."

“Kde se narodil?"

“Tady, tady někde," ukazoval jasnovidec neurčitě. “U nás, v Evropě."

“A čím byl?"

“Dohližitel, ne? Člověk, který křičí na lidi." Svraštil čelo, jako by vzpomínal. “Ale původně byl chemik."

“Kde?"

“Přece v cukrovaru," děl jasnovidec, jako by ho pohoršovalo, že se lze ptát na věc tak samozřejmou. “To se shoduje, že? Ty dva různé světy. V zimě kampaň, honička, křik — a v létě ticho, cukrovar stojí, a jenom v laboratoři pracuje člověk. Nebo sní." Nakreslil prstem ve vzduchu šestiúhelník. “Víte přece, jak se v chemii píší vzorce? Jako šestiúhlý obrazec, z jehož rohů vybíhají písmena. Nebo jako paprsky, které tvoří kříž a větví se —" “To jsou strukturální formule," vysvětloval internista. “Říká se tomu stereochemie. Víte, ty obrazce znázorňují zřetězení atomů v molekulích."

Jasnovidec pokynul skoro jen nosem. “Ano. Představte si, že se mu ty obrazce skládají v jakousi síť. Dívá se do vzduchu, jak se ty vzorce spojují a prostupují, navazují na sebe nebo se kříží. Čmárá si to na papír a zuří, když ho někdo vyruší. V zimě ne, v zimě je práce, kraval a netrpělivost; ale v létě — taková tovární laboratoř, vypražená sluncem; nasládlý zápach jako po kandisu — Tam sedí s otevřenými ústy a civí do prázdna na ty vzorce; vypadá to jako včelí plástev, kde se obrazec váže k obrazci v jeden řád. Ale není to plocha, je to prostor o třech, o čtyřech rozměrech; pořád mu to uniká, když to chce nakreslit na plochu papíru. A takový žár — je slyšet i bzučení mouchy, dorážející na sklo."

Jasnovidec zamyšlen mrkal s hlavou skloněnou na stranu. “To není jeden okamžik, to jsou týdny a měsíce — nevím, kolik let. Pořád konstruuje ten chemický prostor, stavěný z formulí, které se doplňují a zapadají do sebe. To už nejsou skutečné a známé sloučeniny, ale možné a fiktivní; nejsoucí a nové komposice, které by doplnily prázdnou mezeru v chemickém prostoru; nové a neznámé iso — isomerie a polymerie," vyhrkl nejistě, “polymerie a polyvalence, které ho převádějí k netušeným spojením atomů. Sní o těchto předpokládaných chemických sloučeninách a jejich možných vlastnostech. Jsou to léky, duhové barvy, neznámé vůně, třaskaviny, látky, kterými se může změnit tvář světa. Popisuje sešit za sešitem formulemi benzolů, kyselin, cukrů a solí, které dosud neexistují, ale které vyplní své místo v tom prostoru vykrystalisovaném z chemických obrazců. Čím dál tím víc počíná věřit, že je možno předpokládat a vypočítat neznámé molekule sloučenin, tak jako Mendělejev vypočítal neznámé atomy prvků. Při tom jím lomcuje radost, že popírá a bourá dosavadní vědu — pořád ten motiv konfliktu a odboje. Načíná laboratorní pokusy s tím oním předpokládanýmsloučením hmot; ale pokusy se nedaří, tovární laboratoř na ně nestačí. Sebere jeden nebo dva vzorce, (...)

(......)